Rod Poulů žil na Vysočině již od dávných dob a nejstarší zmínka o rodině pochází z pozemkových knih žďárského panství z roku 1653, kdy jméno Poul byla zapsáno na gruntu s č. 6 v Nové Vsi u Nového Města na Moravě. Nedaleko odtud v obci Česká Mez v domě čp. 4 žil také jeho pradědeček Josef Poul (* 10. 9. 1811). Tento pradědeček se třikrát oženil, třikrát ovdověl a vychoval celkem 15 dětí. Aby uživil svou početnou rodinu, zakoupil v roce 1855 statek v Radostíně nad Oslavou (čp. 35) a k tomu 22 hektarů půdy. Tento statek pak předal svému synu Jakubovali (* 10. 11. 1850), který zde vychoval dva syny Josefa a Františka. Starší Josef (* 4. 4. 1880) převzal statek a v roce 1909 se ve 29 letech oženil s Marií Švormovou, dcerou radostínského mlynáře.[1] Protože Marie Švormová ve věku 19 let nebyla podle tehdejších zákonů ještě zletilá, v jednání při uzavírání svatební smlouvy ji musel zastupovat její otec František Švoma. V radostínském kostele sv. Bartoloměje je oddával tamní farář Jan Novotný. V následujícím roce po svatbě se jim 2. 5. 1910 narodil nejstarší syn, budoucí rektor semináře, Josef Poul. Pokřtěn byl druhý den po narození farářem Janem Novotným v radostínském kostele. Za kmotry mu byli František Švoma, mlynář v Radostíně (jeho dědeček) s manželkou Růženou rozenou Roštokovou (babička).[p 1] V rodině Poulových se narodilo celkem třináct dětí, z nichž dospělosti dožilo jen devět.[p 2][1]
V roce 1913 zemřela na výměnku žijící babička malého Josefa, dědeček Jakub pak předal tíži hospodaření na statku Josefovým rodičům. Josefův otec byl pak v roce 1914 mobilizován do I. světové války, avšak židovský lékař v odvodové komisi jej jako nemocného začlenil mezi vojáky v týlu a přidělil ke službě v kasárnách. Židovský lékař se totiž s Josefem Poulem starším znal z jeho vojenské služby, kterou absolvoval v letech 1901–1904 u 6. c. k. regimentu dragounů v Innsbrucku. Poul starší se tehdy zastával šikanového židovského chlapce, právě onoho pozdějšího židového lékaře u odvodové komise.[1]
V roce 1916 nastoupil do místní trojtřídní obecné školy v budově čp. 86 v blízkosti kostela, kde jej náboženství vyučoval farář Jakub Vokoun, který do Radostína přišel v roce 1917. Měl na malého Poula v náboženských otázkách formační vliv. Po skončení I. sv. války se zemědělská usedlost Poulových[p 3] stala prosperující a obec si Josefa Poula staršího vybrala, jako úspěšného hospodáře, pro roky 1920–1927 za starostu.[1]
Aktivity a věznění
Vystudoval diecézní kněžské učiliště v Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července1934. První mši svatou (primici) celebroval v témže roce v rodném Radostíně. V letech 1940-1949 byl profesoremkatecheticky a pedagogiky na diecézním bohovědnému učilišti v Brně a učitel náboženství na Dívčím reálném gymnáziu v Brně. 30. prosince1948 byl na příkaz orgánů Oblastní úřadovny StB v Uherském Hradišti zatčen. Důvodem jeho zatčení byly styky s předúnorovým poslancem Ústavodárného národního shromážděníDr. Bohdanem Chudobou, který po komunistickém převratu odešel do exilu. Poul spolu se Stanislavem Langrem zajišťoval předání zbylého Chodubova majetku jeho bratrovi a matce, kteří zůstali ve vlasti. Chudoba v průběhu léta 1948 za Poulem vyslal několik emisarů ze zahraničí, kteří jej, podle mínění komunistických orgánů, měli přesvědčovat k zahájení reakční odbojové činnosti. Poul byl fyzicky mučen a při tvrdých výsleších doznal, že tomu tak bylo, avšak odmítl, že by s takovým typem činnosti skutečně začal. Dále udržoval písemný kontakt s dalším emigrantem, ThDr. Lekavým. Byl tedy, spolu s Langerem, postaven přes senát Státního soudu v Brně (předseda JUDr. Jaroslav Scheybal), který jej odsoudil k třem a půl letům odnětí svobody nepodmíněně a řadě vedlejších trestů (čtvrtletně tvrdé lůžko, hrazení nákladu trestního řízení a vazby, pokuta deset tisíc Kčs nebo 1 měsíc odnětí svobody a ztráta čestný práv občanských na pět let. Langer byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody. Relativně nízká trestní sazba byla dána tím, že oba byli odsouzeni ještě podle zák. 50/1923 Sb.[2]
↑Usedlost poskytla po smrti dědečka Jakuba ubytování mj. učitelce Gottliebové, a poté i několika dalším učitelkám. Po obsazení Sudet nacistickým Německem, usedlost poskytla ubytování rodině Košťálových, kteří sice pocházeli z Radostína, ale od 1. sv. války bydleli ve Znojmě.
NOVOTNÝ, Vojtěch. Katolická teologická fakulta 1939-1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století. Praha: Karolinum, 2007. 523 s. ISBN978-80-246-1369-7. S. 383–384.
SECURITAS IMPERII 11, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha, 2005, ISBN80-86621-16-2, str. 78-79.
