Josef Mikoláš (* 23. ledna 1938, Skalice – 20. března 2015[1]) byl československý hokejový brankář. Jeho největším sportovním úspěchem bylo stříbro z mistrovství světa v roce 1961 a bronz z roku 1963. Celkem odehrál v československém reprezentačním týmu 29 zápasů.[2]
Dětství a rané mládí
Josef Mikoláš se narodil svobodné matce a měl tři sourozence. Již ve velmi raném věku prodělal zápal plic, trpěl křivicí a v pěti letech stále ještě nechodil. Přesto se později v Ostravě vyučil havířem a následně pracoval v černouhelných dolech. Žil v Ostravě a zde také započal svou hokejovou kariéru.[3]
Hokejová kariéra
Josef Mikoláš začal hrát hokej roku 1956, kdy ještě jako učeň nastupoval za družstvo Pracovní zálohy Ostrava, ovšem velmi brzo přestoupil do VŽKG Vítkovice, které hrály v 1. československé hokejové lize, nejvyšší československé soutěži.[3][4] Zde si rychle získal uznání jak pro své brankářské schopnosti, tak i pro odvahu, s níž čelil střelám, ačkoliv v té době brankáři nenosili žádnou masku.[2][3]
Roku 1959 byl zvolen nejlepším brankářem ligového ročníku,[3] a přestože Vítkovice v následující sezóně 1959/1960 sestoupily do druhé ligy,[5] zažil hned následujícího roku vrchol své kariéry, když byl pozván do reprezentačního mužstva pro Mistrovství světa v ledním hokeji v Ženevě. Reprezentační tým překvapivě vyhrál většinu zápasů, včetně vítězství 6:4 nad Sovětským svazem. Pouze s kanadským mužstvem tým remizoval 1:1 a kvůli horšímu skóre nakonec skončil na druhém místě, získal však titul Mistři Evropy (počítaný ze zápasů evropských týmů na mistrovství světa). Za svůj výkon v zápasech tohoto mistrovství byl Mikoláš v novinářské anketě zvolen Sportovcem roku 1961.[2][3] Následujícího roku se mistrovství světa konalo v Colorado Springs ve Spojených státech, ovšem tentokrát Československo spolu se Sovětským svazem turnaj bojkotovalo.[6] Poslední příležitost v reprezentaci dostal roku 1963, kdy pomohl československému mužstvu získat bronzové medaile na mistrovství světa ve Stockholmu, stejné místo tým obsadil i v rámci mistrovství Evropy.[4]
Zranění
Josef Mikoláš byl po celou svou kariéru uznávaný pro odvahu, s jakou čelil pukům bez brankářské masky. V jeho době teprve někteří brankáři experimentovali s různými podomácku vyrobenými pomůckami na ochranu obličeje, ovšem Mikoláš je odmítal používat.[2] Během své kariéry ztratil osm zubů a utrpěl zlomeninu lícní kosti, dvojitou zlomeninu dolní čelisti a 35 různých sešívaných tržných ran.[3][4] Podle svých slov měl na hlavě kolem 80 stehů. Jako nejbolestivější popsal jednu ze střel Karla Guta, která ho stála čtyři zuby v jednom okamžiku. Brankářskou masku začal nosit až krátce před koncem kariéry.[2]
Závěr kariéry a život mimo led
Po mistrovství světa ve Švédsku nabrala Mikolášova kariéra sestupnou tendenci. Roku 1965 se rozvedl a přestěhoval se do Chomutova, kde se znovu oženil. Zde hrál až do roku 1968 za VTŽ Chomutov.[2] Poté se opět vrátil do Ostravy, ovšem již roku 1970 svou hokejovou kariéru definitivně ukončil a začal pracovat jako sportovní novinář.[2] Po invazi sovětských vojsk roznášel na ostravských šachtách protisovětské tiskoviny, za což mu později bylo znemožněno cestování na Západ. Jeho jméno se však také objevilo nejprve v neoficiálních seznamech spolupracovníků StB zveřejněných na počátku 90. let,[3] a později též v evidenčních záznamech spolupracovníků StB zveřejněných podle § 7 zákona č. 107/2002 Sb., kde byl veden jako agent.[7]
Josef Mikoláš měl tři dcery.[2]
Reference
Externí odkazy
| Sportovec roku |
|
| |
|
| * Do r. 1992 Sportovec Československa, poté Sportovec České republiky |
