PROFILBARU.COM

Josef František Munclingr
Josef František Munclingr
	operní pěvec Josef František Munclingr
Základní informace
Jinak zvaný	Josef František Munclinger, Josef Munclingr, Josef Munclinger
Narození	13. září 1888; Nítkovice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. října 1954 (ve věku 66 let); Mariánské Lázně; Československo
Místo pohřbení	Berlín
Žánry	opera
Povolání	zpěvák, režisér
Hlasový obor	basbaryton
Manžel(ka)	Janina Munclingrowa
Děti	Milan Munclinger
Příbuzní	Tibor Honty švagr
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef František Munclingr (13. září 1888 Nítkovice – 31. října 1954 Mariánské Lázně) byl český operní pěvec (basbarytonista) a režisér.

Životopis

Mládí prožil v Polsku, kde ho po smrti rodičů vychovával strýc František Munclingr, člen divadelního orchestru ve Lvově. Po absolvování gymnázia pokračoval ve studiu na filosofické fakultě lvovské univerzity a současně i na konzervatoři (zpěv, housle a skladba). Zpěv studoval u Sołtyse, Niewiadomského, Dianniho a Lapéra.

V roce 1911 byl angažován Národní operou ve Varšavě, hostoval ale i v Krakově, Berlíně, Cáchách, Paříži, Budapešti a dalších evropských městech. V roce 1912 poprvé pohostinsky účinkoval v pražském Národním divadle.^[1] V sezóně 1913/1914 byl členem operního souboru polského divadla v Poznani.^[1] Zároveň studoval historii umění, psal pro činohru a kabaret, působil jako novinář a karikaturista, zajímal se o operní režii.

V roce 1921 se vrátil z Polska do Československa a působil jako zpěvák a režisér na scénách Slovenského národního divadla v Bratislavě a v Košicích . V roce 1923 byl režisérem známé bratislavské premiéry Janáčkovy Káti Kabanové.

Po úspěšném hostování ve Vídni v roce 1925 podepsal smlouvu s vídeňskou Státní operou, dal ale přednost nabídce Otakara Ostrčila^[1] a přijal angažmá v pražském Národním divadle, kde jako zpěvák a režisér působil od 1. září 1925 do 31. prosince 1951.

Vytvořil na 160 rolí a desítky režijních inscenací, spolupracoval zejména s Otakarem Ostrčilem, Zdeňkem Chalabalou a Milanem Zunou. Ve své režijní práci jako první uplatnil některé technické novinky (např. promítané dekorace nebo zvukové zesilovače). Překládal, psal libreta, redigoval časopis Divadlo, psal odborné publikace (Hercova tvář a maska, Hercova technika). Jako scénický výtvarník se od třicátých let prosazoval v zahraničí.^[2] V letech 1948 – 1949 působil opět v Polsku, hostoval ve Vratislavi a Poznani. Byl spoluzakladatelem Svazu polských divadelníků.

Byl předsedou Svazu českého herectva a členem výkonného výboru Mezinárodní herecké unie. V letech 1951 až 1954 byl docentem brněnské JAMU (spoluzakladatelem katedry operní režie). Příležitostně také hostoval jako režisér ve Státním divadle v Brně.

Byl otcem flétnisty, muzikologa a dirigenta Milana Munclingera. Jeho švagr Tibor Honty byl významným českým fotografem.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c citováno z: Vladimír Procházka a kolektiv autorů, Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha 1988, str. 320
↑ Josef František Munclingr: Hercova tvář a maska, Českomoravský kompas, Praha 1938

Literatura

František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 100, ISBN 80-85096-02-1
Československý hudební slovník osob a institucí, svazek 2, Státní hudební vydavatelství, Praha 1965
Elena Martišová-Blahová: Slovenské národné divadlo 1920–1995, Národné divadelné centrum, Bratislava 1996
Josef František Munclingr: Hercova tvář a maska, Českomoravský kompas, Praha 1940
Josef František Munclingr: Hercova technika, nakladatelství J.Dolejší, Praha 1948
Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 394
Milan Polák: Premiéry Východoslovenského národného divadla v Košiciach 1924–1930 a 1937–1938, Národné divadelné centrum, Bratislava 1995
PhDr. Vladimír Procházka, CSc. a kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha 1988, str. 320–321
Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 10, 180