Pocházel z rodiny profesora kreslení v Kutné Hoře, kde také odmaturoval na místní reálce v roce 1938. Následně se přihlásil na ČVUT, kde ho zastihl povolávací rozkaz během mobilizace. Z armády byl propuštěn již v roce 1939 a odešel do ciziny, přes Polsko a Francii, kde vstoupil do cizinecké legie,[3] se dostal do Spojeného království, kde nastoupil k parašutistům. Podle vlastních slov se roku 1940 účastnil odklízení trosek po bombardování Coventry.[4] Při výsadkářském výcviku se Louda setkal s Viliamem Gerikem, o kterém v roce 2008 řekl: „Gerik byl sympatický komunikativní chlapík. Doplatil na to, že po seskoku do Protektorátu už na kontaktních adresách nikoho nenašel a na posledním místě mu prý řekli, že ho budou muset udat. V zoufalství se raději na gestapu přihlásil sám a pochopitelně prozradil některé spojky. Přesto bych ho nesrovnával s Karlem Čurdou.“[5] Louda byl připraven do výsadku Bronse jako radista.[5] Při parašutistickém výcviku si zlomil meniskus, a tak byl poslán na zpravodajskou radiostanici.[3] Dvě letadla s členy Operace Iridium a Operace Bronse, které se Louda nakonec nezúčastnil, byla Němci sestřelena u Mnichova, když se vracela z nezdařeného výsadku nad Protektorátem.[6] Loudův tatínek s bratrem Zdeňkem byli za války internováni Němci v internačním táboře Svatobořice.[5]
Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 byl poslán na dovolenou a posléze z armády propuštěn v hodnosti kapitána. Sice nebyl degradován, ale byl bez soudu uvězněn na Mírově, kde zůstal do roku 1950. Poté pracoval u lesnického úřadu. V roce 1953 si našel novou práci ve Vědecké knihovně v Olomouci, kde zůstal až do roku 1976. Od té doby se věnoval plně heraldice, nicméně ještě během působení v knihovně navrhl první znak Havířovu v roce 1966 a v roce 1968 navrhl první koncept jednoho znaku pro Čechy, Moravu a Slezsko, ze kterého vychází i ten současný.[4] V roce 1968 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti majora.[7]
Kritizoval socialistický znak Československa, protože obsahoval neheraldické prvky, a kvůli tomu byl pozván prezidentem Václavem Havlem v roce 1989 na Pražský hrad za účelem návrhu nového znaku. Jeho návrh se osvědčil, a proto byl přizván i k tvorbě znaku pro samostatné Česko.
Dne 2. října 2021, v předvečer Loudových nedožitých 101. narozenin, mu byla na domě v Kutné Hoře, kde prožil dětství a mládí, odhalena pamětní deska.[8] Od října 2023 nese jeho jméno nová ulice v kutnohorské městské části Žižkov – "Plk. Loudy".
Osobní znak
Jiří Louda si také sám vytvořil vlastní osobní znak, který by bylo možno blasonovat asi takto:
„
V červeném štítu stříbrné břevno, nad ním je stříbrná šestihrotá hvězda mezi dvěma kráčejícími čelně hledícími lvy a pod ním stříbrný okřídlený padák. Na štít je postavena korunovaná kolčí přilba s červeno-stříbrnými přikryvadly. Klenotem jsou dvě červená orlí křídla, mezi nimi je postaven stříbrný meč se zlatým jílcem. Pod štítem je zavěšen Československý válečný kříž z roku 1939 a Čs. vojenská medaile za zásluhy. Znak doprovází heslo: Quo fas et gloria ducunt.[9]
“
Tinktura pozadí, břevno a šestirohá hvězda vychází ze znaku husitského hejtmana Matěje Loudy z Chlumčan. Figura okřídleného padáku a dvou lvů odkazuje na účast u britské parašutistické jednotky. Heslo Quo fas et gloria ducunt znamená Kam vede právo a sláva a společně s mečem v klenotu náleží k Loudově zapojení se v zahraničním odboji. Odznaky přivěšené pod štítem přináležejí k důležitým válečným vyznamenáním, kterými byl Louda vyznamenán.
↑ The Society of Heraldic Art. www.heraldic-arts.com [online]. [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
↑ abcdVězení bez soudu? To je komunismus, říká olomoucký heraldik Jiří Louda [online]. olomouc.eu, 2008-03-20 [cit. 2015-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-18.
↑ ab Vzkaz: Vzkaz Jiřího Loudy. Česká televize [online]. [cit. 2021-05-31]. Dostupné online.
↑ Pietní akt na hřbitově Am Perlacher Wald u Mnichova | Ministerstvo obrany. www.army.cz [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online.
↑Zemřel autor českého státního znaku, heraldik a válečný veterán Jiří Louda [online]. rozhlas.cz, 2015-09-02 [cit. 2015-09-02]. Dostupné online.
↑REDAKCE. V Kutné Hoře byla slavnostně odhalena pamětní deska Jiřího Loudy. Kutnohorský deník. 2021-10-02. Dostupné online [cit. 2021-10-02].
↑ŠTUDENTOVÁ, Hana. KROK 3 [online]. Vědecká knihovna v Olomouci, 2004 [cit. 2008-09-27]. Kapitola Quo fas et gloria ducunt Kam vede právo a sláva: Osobní znak Jiřího Loudy, s. 54–55. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Louda na Wikimedia Commons
_BAR.svg){kind=small}
