Ve věku čtrnácti let odešel na studia do Jičína, kde po osm let studoval na bývalé jezuitské koleji. Od roku 1888 do roku 1892 studoval Univerzitu Karlovu v Praze. Během studií se roku 1890 zapojil do studentského pokrokového hnutí. Po studiích působil jako advokátní koncipient v Sušici, pak ve Dvoře Králové. Roku 1896 se usadil v Rychnově nad Kněžnou, kde nastoupil coby koncipient do advokátní kanceláře JUDr. Smrtky. Od roku 1900 měl Štemberka vlastní advokátní kancelář.[1]
Byl členem České strany radikálně pokrokové. V jejím rámci představoval levicové křídlo okolo revue Lid a Hlas, které si i po roce 1900 udržovalo kontakty s představiteli sociální demokracie.[2] Tato orientace ho roku 1905 vedla k odchodu z radikálně pokrokové strany do nově utvořené České pokrokové strany, kterou utvořili lidé okolo Tomáše Masaryka a skupina bývalých radikálních pokrokářů sdružená v Pokrokovém občanském klubu pro Hradecko, Pardubicko a Chrudimsko, jehož členem Štemberka byl.[3]
Na počátku století se zapojil i do zemské politiky. V volbách v roce 1908 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí, obvod Žamberk, Ústí nad Orlicí.[4] Byl jediným poslancem České pokrokové strany, který ve volbách na sněm uspěl.[5][6][7] Po volbách ovšem na sněmu přistoupil k poslaneckému klubu radikálních stran, za což ve své straně čelil kritice a po dvou letech proto na poslanecký mandát rezignoval.[8] Kvůli obstrukcím se ovšem sněm po roce 1908 ve svém plénu stejně fakticky nescházel.
Na sklonku světové války vstoupil do nově utvořené České státoprávní demokracie.[1] Bezprostředně po vzniku Československa působil jako předseda Okresního národního výboru v Rychnově.[1]
Byl aktivní i publicisticky a literárně. Vydával básně (například Spása lidu z roku 1904, Pod horami domov můj z roku 1925) a regionální studie jako Česká hlídka v Orlických horách (1910). Propagoval turistický ruch v Orlických horách. Roku 1915 koupil hospodu na Dříši v Deštném, kde pak vznikla první česká turistická horská bouda Panoráma. V květnu 1919 byl na ustavujícím sjezdu turistické Orlické župy zvolen jejím předsedou. Prosadil zřízení značené hřebenové turistické stezky z Nového Města nad Metují do Jablonného nad Orlicí.[1] Podílel se také na práci Národní jednoty severočeské.[9][10]
Bratr Jindřicha Štemberky Josef Štemberka (1869–1942) byl katolický kněz, arcibiskupský notář, konsistorní arcibiskupský rada, zavražděný nacisty v Lidicích. Dcerou Jindřicha Štemberky byla Věra Jelínková (1902–1992), klavíristka a učitelka hudby z Rychnova. Jejím manželem byl akademický malíř a sochař Otakar Šorš, druhým manželem učitel na rychnovském gymnáziu František Jelínek (umučený nacisty roku 1943 v Osvětimi).[11]
Zemřel v říjnu 1926.[9] Příčinou smrti byla těžká nervová nemoc.[10]
Odkazy
Reference
↑ abcdeŠtemberka, Jindřich [online]. aleph.svkhk.cz [cit. 2014-01-31]. Dostupné online.
↑kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN80-7239-178-X. S. 325.
↑kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN80-7239-178-X. S. 381.