Jiří Vilém Neunhertz (také Georg Wilhelm Josef Neunhertz nebo Neunherz, křtěn Vratislav; 11. května 1689 Vratislav – 24. května 1749 Praha) byl česko-německý malíř chrámových obrazů, fresek, portrétista, kreslíř a rytec doby vrcholného a pozdního baroka, vnuk malíře Michaela Leopolda Willmanna a synovec Jana Kryštofa Lišky.
Neunhertz se narodil ve Vratislavi v dolním Slezsku v rodině malíře Christiana Neunhertze, který zemřel dva měsíce po synově narození, a Maria Magdalény, rozené Willmannové, dcery malíře Michaela Leopolda Willmanna. K němu Jiří nastoupil do učení, po jeho smrti v roce 1706 se jeho druhým učitelem stal strýc Jan Kryštof Liška. Po Liškově smrti v roce 1712 pokračoval s malbou na nedokončených zakázkách bývalé Willmannovy dílny v klášteře v Lubuši. V roce 1724 se přestěhoval za významnými zakázkami do Prahy, kde získal městské právo, oženil se a vstoupil do staroměstského cechu malířů. Pracoval zejména pro premonstráty v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Z Prahy v letech 1728–1738 odjel do Slezska za zakázkami, především tam vytvořil cyklus fresek pro klášter benediktinů v Křešově.
Jeho malba vyniká smyslem pro bohatství barevných valérů, kompozicí i harmonickými tvary postav v mnohafigurových scénách. Kromě chrámových prací se dochovaly také jeho vynikající portréty, kresby a ocelorytiny světských námětů. Od 40. let se jeho paleta prosvětlila do rokokové barevnosti a do té doby robustní postavy zeštíhlely. Jeho práce byly stejně významné jako Reinerovy, ale bývají neprávem přehlíženy[1].
Malby:
Kresby: