|
Jiří T. Kotalík
Jiří Tomáš Kotalík (14. února 1951 Praha – 2. července 2020[1][2]) byl český historik umění, památkář a teoretik architektury, který působil mj. jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho otec Jiří Kotalík byl také historikem umění a ředitelem Národní galerie v Praze.
Biografie
Narodil se 14. února 1951 v Praze do rodiny historika umění Jiřího Kotalíka,[3] jenž patřil k největším českým odborníkům na moderní výtvarné umění. Matka pocházela z moravského rodu Graubnerů, arcibiskup Jan Graubner je jeho bratranec. Stejně jako rodina Graubnerů, byl i Jiří Tomáš Kotalík spojen se Strážnicí, rád se do ní vracel. Oženil se s historičkou umění Janou Fialovou, dcerou historika umění a pedagoga Vladimíra Fialy, s níž má syna Jiřího. Ke konci svého života podporoval interdisciplinární práci filosofa Filipa Gorazda Martinka a vznik knihy o malíři Františku Cundrlovi, se kterým se přátelil.[4] Dlouhá léta působil jako člen komisí pro hodnocení disertačních prací v oboru Dějiny architektury a památkové péče.
Studia
- dějiny umění-dějepis na MU (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) v Brně a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1969–1974
- doktorát filozofie (PhDr.) – FF UK Praha, 1975
- kandidatura (CSc.) – FF UK Praha, 1986
- docentura – AVU, 1990
Malostranské dvorky
V roce 1981 se dostal do povědomí kulturního života a československé společnosti pořádáním výstavy Malostranské dvorky, která sdružovala komunistickou ideologií nezatížené umělce. Celá výstava byla pojata jakožto akční umění a vynikala svojí hravostí.[5]
Zaměstnání
- Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody
- FF UK v Praze
- od 1. 1. 1984 jako asistent katedry dějin umění na Akademii výtvarných umění, externě ale již od roku 1980 na katedře architektury vedené tenkrát doc. Bělohradským
- v letech 2003–2004 generální ředitel Národního památkového ústavu
- od roku 2003 vedoucí katedry teorie dějin umění na AVU
- v období 1997–2003 (dvě funkční období) a 2010–2014 rektor Akademie výtvarných umění v Praze[6]
Pedagogická a vědecká činnost
Členství v organizacích (výběr)
- Vědecká rada Národního památkového ústavu
- Rada ministra kultury pro vědu a vývoj
- Exekutivní výbor Národního komitétu ICOMOS
- Spolek výtvarných umělců Mánes (od roku 2008 předseda)[7]
- Občanská sdružení Symposion a Pro Bohemia
- Uměleckohistorická společnost v Českých zemích
- Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků
- Reprezentativní komise MŠMT
- ELIA – evropská liga uměleckých škol
Dílo
Publikace (výběr)
- Toskánský palác v Praze : historie a rekonstrukce stavby, spoluautor, Praha : Ministerstvo zahraničních věcí České republiky : Architektonický ateliér Pavla Kupky : Sdružení umění a řemesla, 1999, ISBN 80-900706-8-X
- Jaroslav Fragner : náčrty a plány, úvodní stať, Praha : Galerie Jaroslava Fragnera, 1999
- Letem českým světem, spoluautor textů, Lomnice nad Popelkou : Studio JB, 1999, ISBN 80-900903-6-2
- Obrazy z dějin české architektury, spolu s Davidem Vávrou, Praha : Titanic : Grada, 2003, angl. 2005, ISBN 80-85909-94-4
- Jiří Sozanský. Monology 1971–2006, Praha 2006
- Socha domu Jiřího Kaloče, Praha : Argus, 2008, ISBN 978-80-254-3280-8
- Josef Gočár, spoluautor, Praha : Titanic, 2010, ISBN 978-80-86652-44-3 – část Josef Gočár a výtvarní umělci
- Drobné perly české architektury, spolu s Davidem Vávrou a Pavlem Fričem, Praha : Titanic, 2012
Kurátorství
Popularizace umění
Je autorem a moderátorem TV seriálu Deset století architektury. Věnoval se popularizaci díla Josefa Hlávky.
Odkazy
Reference
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 678–680, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
Související články
Externí odkazy
|
|
