Jiří Kejř (28. srpna 1921 Praha – 27. duben 2015 Praha) byl český právní historik specializující se na dějiny středověku, zejména se zabýval kanonickým právem, vznikem městského zřízení a husitstvím.
Vychován byl v českobratrské tradici. Po maturitě vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, práci s prameny se učil i na filozofické fakultě. Působil na Ústavu státu a práva Československé akademie věd. V 80. letech 20. století přednášel na Cambridge University.
Z právnického a historického hlediska se zabýval studiem české reformace ve spojitosti s pražskou středověkou univerzitou, která byla ve středu změn; právní kultuře českých měst a heuristice církevně právních středověkých rukopisů. Zasloužil se o vydání některých Husových spisů a jako znalec jeho názorů střízlivě posoudil Husovo odvolání ke Kristu. Kejř se z právnického hlediska věnoval kostnickému soudu, který oproti akademickým rozpravám, což Hus nedomyslel, musel vynést rozsudek. Průlomový závěr byl, že soudci jednali podle pravidel a ne proradně. Katolická odezva byla významná. Jiří Kejř, člen Husovské komise, zřízené kardinálem Vlkem v Praze, byl roku 1999 jmenován komturem řádu sv. Silvestra, papeže, což bylo pro českého protestanta velice čestné.[1]
Od roku 1998 byl členem Učené společnosti ČR.[2]
Zhruba do třiceti let působil jako člen Českého pěveckého sboru.