Jemenský vilájet

Jemenský vilájet Vilâyet-i Yemen
Geografie
Jemenský vilájet v roce 1900
Hlavní město	Saná
Souřadnice	15°20′54″ s. š., 44°12′23″ v. d.
Rozloha	200 000 km²
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 500 000 (1885)
Hustota zalidnění	12,5 obyv./km²
Jazyk	arabština, osmanština
Národnostní složení	Arabové
Náboženství	islám
Správa regionu
Stát	Osmanská říše Osmanská říše
Druh celku	vilájet
Podřízené celky	sandžak (počet: 3)
Vznik	1872
Zánik	1918
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jemenský vilájet (arabsky ولاية اليمن‎, Wilajat al-Jaman, osmansky ولايت یمن‎, Vilâyet-i Yemen) byla administrativní jednotka nejvyšší úrovně (vilájet) Osmanské říše na jihozápadě Arábie od roku 1872 do roku 1916. Na začátku 20. století měl údajně rozlohu 200 000 km². Osmanské sčítání z roku 1885 uvádí počet obyvatel jako 2 500 000.^[1]

Vilájet zahrnoval celé území od jižní hranice Hidžázského vilájetu, jižně od města Al-Lith,^[2] tedy zhruba mezi 20. rovnoběžkou severní šířky a Adenským protektorátem na jihu, Rudým mořem na západě a 45. poledníkem východní délky na východě. Jižní hranice byla vymezena britsko-tureckou hraniční komisí v letech 1902–1905, zatímco východní hranice byla ponechána vágní.^[3]

Dějiny

Osmané ze po dobytí Jemenu v roce 1517 ustanovili Jemenský ejálet. Ve třicátých letech 19. století nastal v důsledku vnitřních třenic úpadek zajdíjovského imamátu a po Krymské válce Osmanská říše přezbrojila armádu, což jí umožnilo obsadit severní Jemen a nakonec v roce 1872 obsadit i Saná. Téhož roku zde v souladu s reformami tanzimat zřídili Jemenský vilájet, který zahrnoval většinu území bývalého ejáletu.^[4] Přesto byla osmanská kontrola z převážně omezena na města a formálně byla uznávána vláda zajdíjovského imáma nad horním Jemenem.

Poté, co dostal oblast Saná od roku 1872 pevně pod kontrolu, se Ahmed Muhtar paša pustil do restrukturalizace správy jemenského vilajetu a rozdělil jej na čtyři sandžaky, přičemž město Saná bylo správním střediskem celého vilájetu.^[5] Asír se stal sandžakem Jemenu v roce 1872.^[6]

Turečtí důstojníci s jemenskými vojáky a ozbrojenci před první světovou válkou

Na konci 19. století se Zajídiové vzbouřili proti Turkům a imám Mohammed ibn Jahjá založil dědičnou dynastii.^[7] Když v roce 1904 zemřel, jeho nástupce imám Jahjá ibn Mohammed vedl v letech 1904 – 1905 povstání proti Turkům a donutil je udělit Zajídiům důležité ústupky.^[7] Osmané souhlasil se stažením občanského zákoníku a obnovením práva šaría v Jemenu.^[7]

V roce 1906 se vůdci Idrisiů z Asíru vzbouřili proti Osmanům. Do roku 1910 ovládli většinu Asíru, ale byli nakonec poraženi tureckými a hidžázskými silami.^[6]

Ahmet İzzet paša uzavřel v říjnu 1911 smlouvu s imámem Jahjou, podle níž byl uznán jako světská a duchovní hlava Zajidiů, dostal právo jmenovat jim úředníky a vybírat od nich daně. Osmané udržovali svůj systém vlády částech Jemenu, kde měli většinu sunnité.^[7]

Britsko-turecká smlouva podepsaná v březnu 1914 vymezila hranici mezi Jemenem a Adenským protektorátem.^[7] Když vypukla první světová válka, imám Jahjá zůstal sultánovi formálně loajální, ale zároveň se pokusil vyjednávat s Británií. Na rozdíl od toho se Asír připojil k Británii od počátku války.^[7] Arabské povstání v Hidžázu odřízlo Jemen od zbytku Osmanské říše a imám využil příležitosti a ustanovil svou moc nad celým Jemenem.^[7]

Turecké síly se stáhly v roce 1918 a imám Jahjá posílil svou kontrolu nad severním Jemenem a vytvořil Mutawakkilitské království Jemenu.

Správci

Hüseyin Hilmi paša, správce Jemenského vilájetu v letech 1898 – 1902

Váliové Jemenského vilájetu:

• Katircioglu Ahmed Muhtar paša (září 1871 – květen 1873)
• Ahmed Eyyub paša (květen 1873 – duben 1875)
• Mustafa Asim paša (duben 1875 – duben 1879)
• Botgoriceli Ismail Hakki paša (prosinec 1879 – prosinec 1882)
• Mehmed Izzet paša (prosinec 1882 – prosinec 1884)
• Ahmed Fayzi paša (poprvée) (prosinec 1884 – prosinec 1886)
• Ahmed Aziz paša (prosinec 1886 – prosinec 1887)
• Topal Osman Nuri paša (prosinec 1887 – červen 1889)
• Potirikli Osman Nuri paša (June 1889 – květen 1890)
• Botgoriceli Ismail Hakki paša (květen 1890 – duben 1891)
• Hasan Edip paša (duben 1891 – prosinec 1891)
• Ahmed Fayzi paša (podruhé) (prosinec 1891 – květen 1898)
• Hüseyin Hilmi paša (květen 1898 – říjen 1902)
• Çerkes Abdullah Reshid paša (říjen 1902 – srpen 1904)
• Biren Mehmed Tevfik paša (srpen 1904 – srpen 1905)
• Ahmed Fayzi paša (potřetí) (srpen 1905 – říjen 1908)
• Hasan Tahsin paša (říjen 1908 – leden 1910)
• Kamil Bey (leden 1910 – duben 1910)
• Mehmed Ali paša (duben 1910 – listopad 1911)
• Akdilek Mahmud paša (listopad 1911 – prosinec 1918)

Administrativní dělení

Mapa zobrazující administrativní rozdělení Osmanské říše v roce 1899 včetně Jemenského vilájetu a jeho sandžaků

Sandžaky, přibližně v roce 1876:^[8]

1. Sanánský sandžak
2. Hudajdský sandžak
3. Asírský sandžak^[9]
4. Taizský sandžak

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yemen vilayet na anglické Wikipedii.

1. KEANE, Augustus Henry. Asia. London: E. Stanford 578 s. Dostupné online. S. 459. (anglicky) 
2. NUMAN, Nurtaç. The Emirs of Mecca and the Ottoman Government of Hijaz, 1840-1908. 2005 [cit. 2024-11-18]. 203 s. Thesis submitted to fulfil the requirements for the degree of Master of Arts. Boğaziçi University. s. 61-62. Ve formátu pdf. Dostupné online. (anglicky)
3. BURY, George. Arabia Infelix Or the Turks in Yamen. [s.l.]: Kessinger Publishing, 2004. 264 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4179-7518-1. S. 19. (anglicky) Google-Books-ID: wKusYzGdDkcC. 
4. MASTERS, Bruce. The Arabs of the Ottoman Empire, 1516-1918: A Social and Cultural History. [s.l.]: Cambridge University Press, 2013. 261 s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-03363-4. S. 189. (anglicky) Google-Books-ID: 4x09OvMBMmgC. 
5. FARAH, Caesar E. The Sultan's Yemen: 19th-Century Challenges to Ottoman Rule. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 2002. 392 s. Dostupné online. ISBN 978-1-86064-767-3. S. 97. (anglicky) Google-Books-ID: POsfZt8Kup4C. 
6. MINAHAN, James. Encyclopedia of the Stateless Nations: A-C. [s.l.]: Greenwood Press, 2002. 2241 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-32109-2. Heslo Asir, s. 195. (anglicky) Google-Books-ID: OLKKVXgEpkoC. 
7. CHATTERJI, Nikshoy C. Muddle of the Middle East. [s.l.]: Abhinav Publications, 1973. 492 s. Dostupné online. ISBN 978-0-391-00304-0. Kapitola Arabia felix: Yemen and Asir, s. 195. (anglicky) Google-Books-ID: 41aVY2K95yEC. 
8. UBICINI, Abdolonyme; PAVET DE COURTEILLE, Abel. État présent de l'empire ottoman. [s.l.]: J. Dumaine, 1876. 267 s. na Internet Archive. Chapitre II. Administration, s. 91-96. (francouzsky) 
9. TEITELBAUM, Joshua. The Rise and Fall of the Hashimite Kingdom of Arabia. [s.l.]: Hurst, 2001. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-85065-460-5. Kapitola Sharif Husayn and his Ambitions, s. 59. (anglicky) Google-Books-ID: Y1A48DWZ2gIC. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jemenský vilájet na Wikimedia Commons