Po maturitě v Domažlicích studoval práva ve Štýrském Hradci, v Lipsku a na české právnické fakultě v Praze. Od roku 1900 byl redaktorem hospodářské rubriky Národních listů, později odborných časopisů.[2] Od roku 1904 redigoval Finanční listy, vydávané Živnostenskou bankou (hovorově: Živnobanka).
Živnostenská banka
Do Živnostenské banky nastoupil v roce 1907 na místo šéfa průmyslového a hypotekárního oddělení a v letech 1917–1938 byl jejím vrchním ředitelem. Banka měla v české ekonomice rozhodující vliv a vlastnila takřka polovinu tehdejšího československého průmyslu. Preiss založil Spolek továrníků a výrobců hospodářských strojů, po jeho reorganizaci a přejmenování na Ústřední svaz českých průmyslníků se stal v roce 1918 jeho místopředsedou a v roce 1930 předsedou svazu. V roce 1938 Jaroslav Preiss onemocněl a z čela Živnobanky odstoupil.
Značný vliv měl Preiss v jednom z největších československých průmyslových podniků, v Českomoravské-Kolben-Daněk (ČKD), jehož byla Živnobanka největším akcionářem.[3] Od května 1930 zastával funkci předsedy správní rady ČKD.[4]
Působení v politice
Angažoval se i v politice. Koncem 19. století byl součástí studentského hnutí pokrokářů, přičemž náležel (podobně jako například Alois Rašín) k frakci, která tíhla k mladočechům. Počátkem 20. století už patřil mezi členy Národní strany svobodomyslné (mladočeské) a v jejím rámci k představitelům mladé generace okolo Karla Kramáře, kteří stranu v první dekádě nového století ovládli.[5] V zemských volbách roku 1908 byl zvolen poslancem zemského sněmu za městskou kurii, obvod Dvůr Králové, Náchod, Hořice, Nové Město n. Metují.[6] Byl kandidátem mladočeské strany.[7]
Za první světové války byl spolu s Rašínem a Kramářem zatčen a odsouzen pro velezradu. Pak ale byl po nástupu nového (a posledního) rakouského císaře Karla I. amnestován a zapojil se opět do veřejného života. 28. října 1918 jednal společně s Karlem Kramářem v Ženevě s Edvardem Benešem o podobě budoucího státu.[8]
Pak už formálně nebyl členem národní demokracie, ale o stranu stále jevil zájem a ovlivňoval vnitrostranické dění. V druhé polovině 20. let podporoval takzvané průmyslové křídlo národní demokracie, tvořené pragmatickými podnikatelskými postavami jako byli Ladislav Novák, Bohdan Bečka a František Hodáč, které odmítaly protihradní výstřelky Karla Kramáře a Františka Síse.[11]
Přestože mu v době Protektorátu Čechy a Morava byla za odmítnutí spolupráce uložena pětimilionová pokuta, kterou zaplatil, byl v roce 1945 internován na Pankráci, odkud byl v dubnu 1946 propuštěn. Zemřel již o tři dny později a pohřben byl na Vyšehradském hřbitově[12].
Soukromý život
Jaroslav Preiss byl dvakrát ženatý. V roce 1898 se oženil[13] s Olgou Dostalovou (21. března 1876 Veleslavín[14] – 29. dubna 1921 Praha[15]), starší sestrou herečky Národního divadlaLeopoldy Dostalové. Manželé měli tři dcery, Olgu (1899–1973)[16], Jaroslavu (1902–??)[17][p 1] a Věru (1904–??)[18]. V roce 1936 se Jaroslav Preiss podruhé oženil s Jarmilou Dimmerovou.
Ocenění
Jaroslavu Preissovi bylo odbornou porotou v rámci stého výročí vzniku samostatné Československé republiky uděleno mimořádné ocenění Osobnost československého peněžnictví 1918-2018.
Podporovatel české kultury
Jaroslav Preiss byl nadšeným sběratelem starého i současného českého umění a bibliofilem. Od roku 1929 do roku 1941 byl prezidentem zemského správního výboru Národního muzea v Praze. Do historických sbírek odkázal několik artefaktů. Dále byl členem Národohospodářského ústavu a kuratoria Moderní galerie. Přátelil se s umělci a dal se několikrát portrétovat. Jeho poslední portrét z roku 1946 namaloval Vratislav Nechleba.
↑JELÍNEK, Jaroslav. ČKD kontra(kt) Škoda: ČKD v konkurenčním boji se Škodovými závody v letech 1928-1932. Praha: Národní technické muzeum, 2013. 101 s. ISBN978-80-7037-222-7. S. 10. Dále jen: ČKD kontra(kt) Škoda.
↑kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN80-7239-178-X. S. 603–604.
↑ hrob Jaroslava Preisse na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24.
↑Ottův slovník naučný nové doby, heslo Preiss, Jaroslav.
Literatura
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 563.
Ottův slovník naučný, heslo Preiss, Jaroslav. Sv 28, str. 1046
Ottův slovník naučný nové doby, heslo Preiss, Jaroslav. Sv 9, str. 100
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN80-7185-246-5. S. 625–626.