Jang I-čching

Jang I-čching
Portrét Jang I-čchinga
Posmrtné jméno	Wen-siang
Pseudonym	Suej-an
Jiná jména	Jang Jing-ning
Narození	1454 Jün-nan
Úmrtí	1530
Tituly a úřady
první velký sekretář
Období	1526–1529
Předchůdce	Fej Chung
Nástupce	Čang Fu-ťing
Panovník	Ťia-ťing
velký sekretář
Období	1515–1516 1526–1529
Panovník	Čeng-te, Ťia-ťing
ministr státní správy
Období	1511–1515
Předchůdce	Liou Ťi
Nástupce	Lu Wan
Panovník	Čeng-te
ministr daní
Období	1510–1511
Předchůdce	Liou Ťi
Nástupce	Sun Ťiao
Panovník	Čeng-te
Umělecká činnost
Znám jako	básník, kaligraf, spisovatel snažící se (s Li Tung-jangem) překonat kabinetní styl poezie
Ovlivnil	Li Meng-jang
Národnost	chanská
Země	říše Ming
Bydliště	Tan-tchu v prefektuře Čen-ťiang v provincii Ťiang-su
Vzdělání	ťin-š’ (1472)
Povolání	politik
Vyznání	konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jang I-čching je čínské jméno, v němž Jang je příjmení.

Jang I-čching (čínsky pchin-jinem Yáng Yīqīng, znaky zjednodušené 杨一清, tradiční 楊一清, 1454–1530) byl čínský politik, vojevůdce a spisovatel v říši Ming. Za vlády císařů Čeng-teho a Ťia-ťinga v první třetině 16. století zaujímal vysoké funkce v severozápadní pohraniční provincii Šen-si i v ústředních úřadech, včetně míst ministra daní, ministra státní správy a velkého sekretáře, přičemž v letech 1526 a 1527–1529 stál v čele velkého sekretariátu. Byl též nejuznávanějším básníkem své generace.

Jména

Jang I-čching používal zdvořilostní jméno Jing-ning (čínsky pchin-jinem Yìngníng, znaky zjednodušené 应宁, tradiční 應寧) a pseudonym Čchun-jü (čínsky pchin-jinem Suìān, znaky 邃庵). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-siang (čínsky pchin-jinem Wénxiāng, znaky 文襄).

Život

Jang I-čching se narodil roku 1454 v Jün-nanu,^[1] později žil v prefektuře Čen-ťiang (moderní obvod Tan-tchu v prefektuře Čen-ťiang v provincii Ťiang-su). Vzdělával se v konfuciánském učení, absolvoval úřednické zkoušky a roku 1472, v neobvykle nízkém věku osmnácti let,^[2] v Pekingu složil i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky. Poté nastoupil úřednickou kariéru.

Mnoho let sloužil v severozápadním pohraničí, v provincii Šen-si. Časem postoupil až na místo velkého koordinátora sün-fu, nadřízeného civilním i vojenským úřadům provincie. V této funkci roku 1506 oživil plán na postavení obranných zdí v Ordosu, jako části širšího plánu na jeho znovuobsazení; kvůli odporu Liou Ťina, tehdy nejvlivnějšího eunucha v Zakázaném městě a důvěrníka císaře Čeng-teho, však mohl postavit jen 20 km zdi.^[3][4] V dubnu 1507 rezignoval.^[5]

Jakožto zkušený voják a politik obeznámený s problémy a lidmi severozápadu byl roku 1510, s eunuchem Čang Jungem, byl pověřen likvidací povstání knížete z An-chua v Ning-sia. Než dorazil na místo, vzpouru zlikvidovali místní velitelé; Jang I-čching poté zorganizoval vyšetřování událostí a uklidnil situaci.^[6] Během tažení Jang I-čching namluvil Čang Jungovi, že je ve smrtelném nebezpečí, protože Liou Ťin připravuje převrat.^[7] Čang Jung se poté spojil s dalšími eunušskými hodnostáři (z takzvaných osmi tygrů) a Liou Ťina v září 1510 svrhl.^[8]

V září 1510 se s podporou Čang Junga stal ministrem daní. V lednu 1511 postoupil na místo ministra státní správy, roku 1514 získal vysoký čestný titul šao-fu (少傅).^[5] V březnu 1515 odstoupil velký sekretář Jang Tching-che kvůli smutku za smrt otce; v květnu se Jang I-čching stal velkým sekretářem místo něho.^[5]

Roku 1516 Jang I-čching využil záplavy a nebeské úkazy ke kritice císařových oblíbenců; mezitím však Čang Jung ztratil panovníkovu přízeň, což oslabilo podporu Jang I-čchinga v císařově okolí. Velitelé císařské gardy Ťiang Pin a Čchien Ning, dotčení kritikou, v září 1516 reagovali prosazením Jang I-čchingova odvolání. Jang I-čching se vrátil do svého domova v Tan-tchu; s císařem Čeng-tem se setkal ještě v září 1520, když panovník přes Tan-tchu cestoval z Nankingu zpět do Pekingu.^[5]

Na jaře 1521 Čeng-te zemřel a nastoupil nový císař Ťia-ťing, který si pamatoval, že jeho otec řadil Jang I-čchinga mezi tři vynikající muže žijící na středním a dolním toku Jang-c’ (s Li Tung-jangem a Liou Ta-siaem); proto po nástupu Jang I-čchinga obdaroval. Jang I-čching poté ve velkém sporu o obřady podpořil Čang Fu-ťinga, vůdce skupiny úředníků podporujících císaře,^[5] a v lednu 1525 byl proto s podporou Čang Fu-ťinga a dalšího císařova stoupence, Kueje E, opět jmenován nejvyšším velitelem tří vojenských oblastí v Šen-si s formálními tituly ministra vojenství a hlavního cenzora. Bylo to v mingské Číně poprvé, co bývalý velký sekretář dostal vojenské velení.^[9]

V Šan-si začátkem roku 1525 odrazil nájezd 10 000 jezdců z Čching-chaje. Koncem roku 1525 byl povolán do Pekingu a po půl roce byl s podporou Čang Fu-ťinga a Kueje E jmenován velkým sekretářem (a formálně i ministrem státní správy).^[9] Jako starší převzal vedení sekretariátu od dosavadního prvního velkého sekretáře Fej Chunga.^[10] Byl pověřen čestným úkolem dokončení pravdivých záznamů (š’-lu) Ču Jou-jüana, otce císaře Ťia-ťinga, kterého Ťa-ťing posmrtně jmenoval císařem.^[9] V březnu 1527 dosáhl (opět ve shodě s Čangem a Kuejem) rezignace Fej Chunga.^[10] V září 1527 obdržel vysoký čestný titul „levý pilíř státu“.^[9] V nové funkci označil vlastnictví většiny půdy v osmi prefekturách metropolitní oblasti eunušskými úřady, císařskými příbuznými a mocnými rodinami za negativní jev a navrhoval vyšetření okolností, za nichž se dotyční zmocnili pozemků, a opatření k nápravě. Také koncem roku 1527 prosadil návrat eunucha Čang Junga s desetileté nepřízně a jeho jmenování velitelem spojených výcvikových divizí umístěných v okolí Pekingu.^[9]

V říjnu 1527 byl velkým sekretářem jmenován Čang Fu-ťing a v březnu 1529 i Kuej E.^[9] Skupina úředníků podporujících císaře ve sporu o obřady však již ztratila jednotu^[11] a kvůli rozporům ve velkém sekretariátu byl Jang I-čching v říjnu 1529 odvolán. Roku 1530 byl navíc svými kritiky obviněn z přijetí úplatku od Čang Junga a v březnu 1530 zbaven titulů a hodností. Zemřel bezdětný o šest měsíců později. Roku 1548 ho císař Ťia-ťing rehabilitoval a jako výraz mimořádného uznání mu udělil posmrtné jméno Wen-siang.^[9]

Jang I-čching byl velmi schopný a vzdělaný, odborník zejména na vojenské a pohraniční záležitosti. Vyzdvihl řadu talentovaných mužů, mezi které patřili například Ťiou Jüe, Wang Jang-ming,^{[pozn. 1]} Wang Tching-siang. Pro své schopnosti byl srovnáván se slavným tchangským státníkem Jao Čchungem (651–721). Napsal několik knih pamětí a poznámek.^[9] Jako básník se snažil o překonání kabinetního stylu poezie snahou o silnější osobní výraz.^[12] S Li Tung-jangem byl nejpřednějším literátem své doby.^[13]

Odkazy

Poznámky

1. Později, ve dvacátých letech, se však s Kuejem E proti Wang Jang-mingovi postavil. Oba velcí sekretáři uznávali Wangovy schopnosti, nechtěli však, aby je v Pekingu zastínil; proto byl Wang nakonec pověřen potlačením povstání ve vzdáleném Kuej-čou a Kuej E na něj útočil i během kampaně.^[11]

Reference

1. YANG, Bin. Between Winds and Clouds: The Making of Yunnan (Second Century BCE-Twentieth Century CE). New York: Columbia University Press, 2009. x + 338 s. ISBN 978-0-231-14254-0. S. 178. (anglicky) 
2. ROBINSON, David M. Bandits, Eunuchs, and the Son of Heaven: Rebellion and the Economy of Violence in Mid-Ming China. Honolulu: University of Hawaii Press, 2001. 283 s. Dostupné online. ISBN 0824823915, ISBN 9780824823917. S. 122. (anglicky) [Dále jen Robinson (2001)]. 
3. RING, Trudy, a kol. International Dictionary of Historic Places: Asia and Oceania. New York: Taylor & Francis, 1994. 955 s. ISBN 1884964044, ISBN 9781884964046. S. 214. (anglicky) 
4. PERDUE, Peter C. China Marches West: The Qing Conquest of Central Eurasia. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2005. 725 s. Dostupné online. ISBN 067401684X, ISBN 9780674016842. S. 64. (anglicky) 
5. GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1, ISBN 023103833X. S. 1517. (anglicky) [Dále jen Goodrich]. 
6. ROBINSON, David M. Princes in the Polity: The Anhua Prince's Uprising of 1510. Ming Studies. Květen 2012, čís. 65, s. 13–56, na s. 30–32 a 35–36. Dostupné online. ISSN 0147-037X. (anglicky) 
7. GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [dále jen Geiss]. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 410. (anglicky)
8. Geiss, s. 411.
9. Goodrich, s. 1518
10. Geiss, s. 455.
11. BROOK, Timothy. What happens When Wang Yangming Crosses the Border?. In: LARY, Diana. The Chinese State at the Borders. Vancouver: UBC Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-7748-1333-4. S. 74–90, na s. 75–79. (anglicky)
12. NIENHAUSER, William H, a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 544. (anglicky) 
13. FU, Li-tsui Flora. Framing Famous Mountains: Grand Tour and Mingshan Paintings in Sixteenth. Hong Kong: Chinese University Press, 2009. 282 s. ISBN 978-962-996-329-3. S. 85. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jang I-čching na Wikimedia Commons

Portály: Čína | Historie | Lidé