Narodil se roku 1920 v Hamburku do česko-německé židovské rodiny, kde chodil do gymnázia Johanneum.[5] Jedním z jeho předků byl pražský rabín.[6] Od roku 1933 rodina žila v Praze, kde pocítil český antisemitismus. V Praze navštěvoval Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici.[7] Chodil do Sokola, poté co byl svědkem antisemitského chování svých spolubratří, přestal spolek navštěvovat.[8] Jeho nejoblíbenější činností byl fotbal a hlavně box[8][9], ve kterém vynikal.[10] Kvůli fotbalu také – otcovu přání navzdory – odmítl složit náboženskou zkoušku dospělosti Bar micva, čehož posléze litoval[11] a vykonal ji až ve svých sedmdesáti pěti letech.[12]
Druhá světová válka
Při všeobecné mobilizaci (ačkoliv ještě nebyl plnoletý) se dobrovolně přihlásil do armády. Jeho bratr odcestoval několik dní před okupací do Ameriky,[12] kde získal stipendium na Harvardově univerzitě.[10][13] V roce 1939 pro svůj židovský původ nebyl připuštěn k maturitě.[14] O rok později uprchl do Jugoslávie, kde se již tou dobou nacházel jeho otec a jeho nevlastní matka.[15] Doma zanechal svou matku a babičku. Když nacisté na Jugoslávii v dubnu 1941 zaútočili, Wienerův otec spáchal před jeho očima[10] sebevraždu.[5] Wiener se rozhodl přejít přes Itálii a severní Afriku, Francii až do Anglie, kde se chtěl přihlásit do československé armády. V Itálii byl zajat a vězněn v internačním táboře pro cizince.[3] Wienerova matka zahynula v roce 1942 v terezínské Malé pevnosti.[5] Roku 1943 po invazi spojenců na Sicílii a na jih Itálie se mu podařil opakovaný pokus o útěk z tábora. Přes Afriku se dostal do Velké Británie a zde vstoupil do československé armády.[16]
Po válce se vrátil do Československa.[3] Byl přítomen veřejné popravy K. H. Franka. Odsuzoval poválečný odsun německého obyvatelstva.[14] Začal studovat historii na Karlově univerzitě. Při studiu vyučoval po večerech v jazykové škole angličtinu. V roce 1946 se oženil a narodily se mu dvě děti.[17][18] Po roce 1948 musel odejít ze školy, byl propuštěn ze zaměstnání v jazykové škole,[4] byl označen za západního agenta a na více než pět let poslán na nucené práce do pracovního tábora (hutě[4]) u Kladna.[3] V roce 1955 byl z tábora propuštěn. Pracoval poté jako lesní dělník, byl zaměstnán i ve výzkumném ústavu. V roce 1957 se potřetí oženil.[19]
Emigrace do USA
Impulsem k emigraci se stalo pozvání na oběd v roce 1960 od Eleanor Rooseveltové, která se znala s Wienerovou tetou.[20][21] V roce 1965 emigroval do USA. Zde dostal s manželkou místo na škole Windsor Mountain School v městečku Lenox mezi New Yorkem a Bostonem. Rooseveltová zde byla ve správní radě školy, školu provozovala a vlastnila Wienerova teta.[4][22] Pracovali zde deset let, než škola ukončila činnost.[23] Odešel poté s manželkou do Arizony, kde dostal v rezervaci místo učitele dějin a tělocviku.[12][13] Po roce 1978 přesídlil s manželkou do Německa, kde se věnoval opět výuce na soukromé[13] škole.[13] V roce 1985 se vrátil zpět do Ameriky.[17] Nemohl sehnat místo a tak se nějaký čas živil fyzickou prací.[12] Posléze opět učil – na Williams College v Massachusetts,[24] získal zde i profesorský titul.[4] Nakonec dostal místo v lázních, kde s manželkou působil jako horský vůdce.[12] Během svého působení v USA vyučoval i na dalších školách.[23][25]
Při příležitosti stého výročí vzniku Československé republiky představil fotograf Jadran Šetlík soubor portrétů nazvaný Galerie osobností R.A.F. Jan Wiener byl jednou z fotografovaných osobností.[27]
Byl nositelem Zlaté pamětní medaile Univerzity Karlovy.[2] Udělena mu byla v roce 2008 za zásluhy v protifašistickém odboji.[40]
Pamětní deska
Dne 23. června2018 byla na pražském domě „U zlatých nůžek“[41] odhalena pamětní deska věnovaná Janu G. Wienerovi, který před svou emigrací do USA (na přelomu 50. a 60. let 20. století) v domě bydlel a poznal zde svou třetí manželku Zuzanu.[1][42]
↑ abcd Zemřel nositel Zlaté medaile UK Jan Wiener. iForum [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ abcdefg Jan Wiener (1920 - 2010). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ abcdefLOUŽECKÝ, Pavel. Milan Dubský: Profesor Jan Wiener - Neporažený člověk nežijící na odiv. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ abcdLOUŽECKÝ, Pavel. Jan Wiener: Bojovník - Vždy proti proudu (1/2). www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ abc Čestní občané Letňan: Jan Wiener: Letňanské listy. www.letnanskelisty.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-31.
↑ Zemřel Jan Wiener, jeden z posledních veteránů RAF | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2010-11-25 [cit. 2020-08-22]. Dostupné online.
↑ ab Jan Wiener teď bude zlobit pánaboha. www.ustrcr.cz [online]. Dostupné online.
↑ Jan Wiener dokument. www.youtube.com [online]. Dostupné online.