Až do poloviny dvacátého století byly pozemky chráněného území využívány jako chudé pastviny a sady, díky čemuž se na nich úspěšně rozvíjela populace jalovce i další rostlinná a hmyzí společenstva. Pozdější konec hospodářského využívání vedl k zarůstání pastvin i sadů v některých místech až do stádia lesa.[4]
Na jihozápadním okraji se nachází zřícenina Lina, která je pozůstatkem panského sídla z přelomu čtrnáctého a patnáctého století.[5]
Chráněné území vyhlásil pod názvem Jalovcové stráně nad Vrbičkou krajský úřad Ústeckého kraje dne 14. září 2016. Přírodní památka je v Ústředním seznamu ochrany přírody evidována pod číslem 6186.[6] Ve správním řízení před vyhlášením se pro budoucí chráněné území užíval název Hlína u Vrbičky odvozený od blízké osady Hlína.[7]
Přírodní poměry
Chráněné území měří 48,5134 hektaru, nachází se v nadmořské výšce 460–553 metrů[8] v katastrálním území Vrbička, je součástí ptačí oblasti Doupovské hory a přibližně 33 hektarů přírodní památky leží na území rozsáhlé evropsky významné lokality Doupovské hory. V jihovýchodní a severozápadní části na přírodní památku navazuje vyhlášené ochranné pásmo s rozlohou 2,02 hektaru.[6]
Abiotické podmínky
Přírodní památka leží ve východní části Doupovských hor tvořených třetihornímivulkanickými horninami. Druhy horniny se mění směrem od západu k východu. Pod ořkovskou hájovnou se nachází laharové uloženiny, ve střední části nefelinit a na východě pyroklastické sedimenty, které obklopovaly ostrůvek nefelinického tefritu. Jeho ložisko bylo v minulosti odtěženo. Ze zvětralin těchto hornin vznikly splachové písčité a písčitohlinité sedimenty v nivě Vrbičského potoka.[7] V geomorfologickém členění Česka leží lokalita v celku Doupovské hory a okrsku Rohozecká vrchovina.[9] Nejvyšší bod s nadmořskou výškou 553 metrů se nachází v západní části území.[8]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se chráněné území nachází v mírně teplé oblasti MT3,[6] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů.[11]
Ve fytogeografickém členění česka lokalita spadá do obvodu České termofytikum a okresu Doupovská pahorkatina, který je typický stepní vegetací.[12] Přírodní památku tvoří třináct různých biotopů. Největší rozlohu zaujímají širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a s jalovcem obecným (35–45 % rozlohy) a širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (10–15 % rozlohy).[13]
↑Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
↑Plán péče o přírodní památku Hlína u Vrbičky na období 2015–2024 (návrh na vyhlášení) [PDF online]. Krajský úřad Ústeckého kraje [cit. 2019-12-12]. S. 23. Dále jen Plán péče. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16.
↑CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-12-12]. Dostupné online.
↑VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI10.1080/17445647.2013.800827.
Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 548 s. ISBN978-80-7075-909-7, ISBN978-80-87458-11-2. Kapitola Teplomilné lemy v okolí Valče (Šibeniční vrch, u Koupaliště, Ořkov, Vrbička), s. 256.