Ve své domovině roste v teplých údolích i na osluněných svazích v nadmořské výšce do 3 000 m. Pro úspěšný růst potřebuje dostatek vláhy, nevhodné jsou půdy těžké a zamokřené. Není ovlivňován prodlužováním či zkracováním délky dne, je velmi citlivý na mráz.
Množivé stonkové hlízy se vysazují do řádků (podobně jako brambory) na konci dubna při teplotě půdy okolo 5 °C. V nížinách má vegetační dobu dlouhou šest až sedm měsíců, ve výškách okolo 3000 m osm až devět měsíců, její ukončení signalizuje zasycháním odkvetlých vrcholů. Při pokusech v ČR byla zjištěna průměrná vegetační doba 157 dnů, výnos hlíz vhodných ke konzumaci asi 40 t/ha, vhodných na množení 10 t/ha a zelené hmoty 20 t/ha. Hlízy skladujeme v chladu, během skladování sládnou, rychleji se jejich cukernatost zvyšuje vystavením slunečním paprskům. Hlízy lze v temperovaných skladech uchovávat do května následujícího roku.
Popis
V domovině vytrvalá a v evropských podmínkách jednoletá, sytě zelená až nafialovělá bylina s nadzemní části tvořenou třemi až pěti chlupatými lodyhami dosahující výšky okolo 2 m. Lodyha je pevná, dutá, čtyřhranná, větvená, hustě olistěná a porostlá velkými, vstřícně vyrůstajícími šípovitými listy. Na vrcholech hlavních lodyh na sklonku vegetace vyrůstají v latách drobné, asi 3 cm velké úbory se žlutými až oranžovými květy, ve středu úboru jsou oboupohlavné trubkovité a po obvodě samičí jazykovité. Po opylení vznikají drobné, černé, většinou sterilní, asi 2 mm velké nažky, které se běžně v evropských podmínkách vůbec nevyvíjejí. Ploidie druhu je 2n = 60.
Rostliny tvoří dva druhy hlíz, krátké stonkové hlízky sloužící k vegetativními rozmnožování a ztloustlé, kořenové hlízy pro které se jakon pěstuje. Stonkové hlízky vyrůstají na bazální části stonku, jsou na povrchu světle červené až tmavě fialové a nejsou vhodné ke konzumaci, slouží pouze k rozmnožování; pohlavní rozmnožování jakon téměř ztratil. Každým rokem narůstají na objemu a mohou být před sázením rozděleny na několik části.
Kořenové hlízy jsou řepovitého či kulovitého tvaru, někdy jsou nepravidelně zkroucené, rostou ve svazku po pěti až dvaceti kusech a jedna váží od 0,2 do 0,5 kg. Čerstvé hlízy jsou načervenalé až šedohnědé a na vzduchu jejich tenká pokožka rychle tmavne. Pod touto slupkou je nejedlá kůra s pryskyřičnou příchutí a pod ní křehká, chutná a šťavnatá dužina bílé až krémově žluté barvy.
Hlízy
Význam
Hlízy jakonu vykazují z hlediska složení blízkou shodu s hlízami brambor. V čerstvém stavu obsahuje asi 70 % vody a má tudíž nízkou energetickou hodnotu. Sušina je ze 70 % tvořena sacharidy a z nich 60 % tvoří fruktany inulinového typu a zvláště oligomery známe svou schopnosti udržovat tlusté střevo v dobrem zdravotním stavu. Z listů byly izolované látky s podobnou aktivitou jako inzulin, které snižují zvýšenou hladinu krevního cukru a při její normální výši nepůsobí.
Hlízy se obvykle jedí jak syrové, tak je lze i tepelně zpracovat vařením nebo pečením. Na trzích se prodávají jako ovoce mezi jablky a hruškami, nikoliv mezi bramborami. Jelikož hlízy obsahují poměrně vysoké množství inulinu, jsou vhodnou potravinou pro diabetiky. Listy čerstvé nebo sušené se používají na přípravu čaje při léčbě diabetu a cholesterolu.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
VALENTOVÁ, Kateřina; FRČEK, Jan; ULRICHOVÁ, Jitka. Jakon a maka, tradiční andské plodiny .... S. 594–601. Chemické listy [online]. Česká společnost chemická, Praha, 2001 [cit. 19.12.2016]. Čís. 95, s. 594–601. Dostupné online. ISSN1213-7103.
ZEMÁNKOVÁ, Tereza. Netradiční druhy zeleniny a jejich využití v gastronomii. Zlín, 2013 [cit. 19.12.2016]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce Petra Vojtíšková. Dostupné online.
HEŘMANOVÁ, Martina. Hlíznaté okopaniny. Zlín, 2008 [cit. 19.12.2016]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce Monika Černá. Dostupné online.
VALLOVÁ, Věra. Deriváty kyseliny kávové v jakonu. Brno, 2011 [cit. 19.12.2016]. Diplomová práce. Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně. Vedoucí práce Milan Žemlička. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
MOUDRÝ, Jan. Pěstování speciálních plodin: Jakon [online]. Jihočeská univerzita, ZF, Katedra rostlinné výroby, České Budějovice [cit. 2016-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-04.
Flora of China: Smallanthus sonchifolius [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
VILHENA, Stela Maria C.; CÂMARA, Francisco Luiz A.; KAKIHARA, Sergio T. O cultivo de yacon no Brasil. Horticultura Brasileira [online]. Universidade Estadual do Sudoeste da Bahia, Vitoria da Conquista, BA, BR, 03.2000 [cit. 19.12.2016]. Roč. 18, čís. 1. Dostupné online. ISSN0102-0536. (španělsky)
HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Smallanthus sonchifolius [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
Obrázky, zvuky či videa k tématu jakon na Wikimedia Commons
.JPG)
.JPG)
.JPG)
