PROFILBARU.COM

Jak vytrhnout velrybě stoličku
Země původu	Československo
Jazyk	čeština
Délka	80 minut
Žánry	filmová komedie; rodinný film
Scénář	Marie Poledňáková
Režie	Marie Poledňáková
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Jana Preissová; Tomáš Holý; František Němec; Vlastimil Harapes; Jana Dítětová; … více na Wikidatech
Hudba	Václav Zahradník
Kamera	Petr Polák
Kostýmy	Svatava Sophová
Střih	Miroslav Hájek
Zvuk	Dobroslav Šrámek
Výroba a distribuce
Premiéra	24. prosinec 1977
TV stanice	I. program ČST
Distribuce	Československá televize; Česká televize
Předchozí a následující díl
	Jak dostat tatínka do polepšovny
	Jak vytrhnout velrybě stoličku na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jak vytrhnout velrybě stoličku je rodinná televizní komedie, natočená režisérkou Marií Poledňákovou v roce 1977.

Děj

Film vypráví o náhodném setkání baletky Anny (Jana Preissová) a jejího neposedného syna Vaška (Tomáš Holý) s dávnou Anninou láskou, náčelníkem horské služby a horolezcem Lubošem (František Němec).

Osmiletý Vašek žije sám jen s mámou. Jeho tatínek prý zahynul na Annapurně pod lavinou. Není divu, že Vašek shání náhradního tatínka. A když neprojde školník ani tělocvikář, zkouší to Vašek přes psa. Dokonce pro nového tatínka obaluje i řízky, i když to ještě nikdy nedělal. Má ještě jeden sen: Jet s mámou na hory. Máma je ale baletka a uvolnit ji z divadla není hračka. Nakonec se to ale podaří a odjíždějí do Krkonoš.

A tady se Vašek poprvé postaví na lyže, což samozřejmě skončí nezvladatelnou zběsilou jízdou ze svahu. Dole se u stanice Horské služby doslova srazí přímo s náčelníkem Horské služby Lubošem, ze kterého se vyklube horolezec. V divadle ale dojde ke změně a máma musí odjet. Vašík utíká za Lubošem a přemluví ho, aby si ho nechal na horách, dokud se máma zas nevrátí. Za tu dobu se naučí nejen lyžovat, ale i zjistí, že Luboš byl na Annapurně, stejně jako táta. Večer se Luboš ze zvědavosti vyptává Vaška na podrobnosti o tatínkovi. S Annou se totiž znají. Před léty tu byla na Silvestra. A ze speciální expedice na Annapurnu se tehdy vrátili všichni, nikdo nezůstal pod lavinou. Vychází najevo, že Vašek je Lubošův syn.

Na jaře Luboš přijíždí do Prahy. Ve slabé chvilce řekne Vaškovi, že je jeho táta. Vašek se rozzlobí, že se na něj nepřijel za celých osm let ani podívat. Marně mu maminka vysvětluje, že Luboš nevěděl o tom, že má syna. Nakonec se Vašek s tátou udobří a Vašek se nemůže dočkat letních prázdnin, až s tátou zažije nová dobrodružství...

Obsazení

Jana Preissová	baletka Národního divadla Anna Bendová
Tomáš Holý	Vašek Benda, syn Anny
František Němec	náčelník horské služby Luboš Rychman
Vlastimil Harapes	šéf baletu Národního divadla Jindřich
Jana Dítětová	zdravotní sestra Bendová, matka Anny
Blanka Waleská	Karla
Gabriela Vránová	Vaškova učitelka
Petr Kostka	řidič mlékárenského vozu
Stella Zázvorková	kostymérka
Mirek Vydlák	Vaškův spolužák Standa
Robert Vrchota	recepční
Viktor Maurer	inspicient
Jaroslav Hovorka
Marie Marešová	maskérka Boženka

Tvůrci a štáb

Scénář a režie: Marie Poledňáková
Dramaturg: Jana Dudková
Kamera: Petr Polák
Vedoucí produkce: Miloš Stejskal
Hudba: Václav Zahradník
Nahrál: Filmový symfonický orchestr (řídil Štěpán Koníček)
Choreografie a odborný poradce: Miroslav Kůra
Výtvarník dekorací: Karel Černý
Výtvarník kostýmů: Svata Sophová
Kostýmy: Božena Světlá
Zvuk: Dobroslav Šrámek
Střih: Miroslav Hájek
II. režisér: Elmar Kloss ml.
II. kameraman: Vladimír Smutný
II. architekt: Jiří Matolín
Umělecký maskér: Stanislav Petřek
Výprava: Jiří Rulík
Skript: Irena Klausová
Zástupci vedoucího produkce: Jaroslav Kučera, Milan Brabec

Film byl natočen ve spolupráci se souborem baletu Národního divadla Praha a členy Horské služby Špindlerův Mlýn.

Produkční a technické údaje

Premiéra: 24. prosinec 1977, I. program Československé televize (od 20:25)
Výroba: Československá televize Praha, Hlavní redakce dramatického vysílání, © 1977
Vyrobeno ve: Filmové studio Barrandov
Zpracovaly: Filmové laboratoře Barrandov
Barva: barevný
Jazyk: čeština
Délka: cca 80 minut
Formát obrazu: 4:3

Technické poznámky

Natáčelo se od 10. ledna do 10. března 1977. Prvními klapkami filmu je Vaškova výuka lyžování, poslední klapky jsou v ateliéru, záběry z divadelní šatny.
Hotel „Sněhurka“, kde bydlel Vašek s mámou, se ve skutečnosti jmenuje Olympie a objevil se i v jednom z prvních dílů seriálu Pan Tau, ve kterém jede třída na hory.
Stanice Horské služby, kde sloužil Vaškův táta Luboš, je ve skutečnosti Chata DIAS^[1] ve Špindlerově Mlýně v údolí Svatý Petr. Stanice Horské služby zde byla jen ve filmu.
Dle vyjádření Marie Poledňákové byl film původně plánován jako vážný film o osamělé mámě s osmiletým klukem. Tomáš Holý měl už ve věku osmi let tendenci bavit celý štáb a vymýšlet si vtipné repliky, proto od původního záměru upustila.
Na konkurz na roli Vaška přišlo asi 160 kluků. Tomáš Holý byl mezi nimi jeden z nejmladších a nejdrobnějších. Marie se bála, že tak malé dítě přestane brzo natáčení bavit a bude konec (nevěděla, že před tím už točil). Proto poslala Tomáše domů. Holý se ale najednou vrátil. Nemluvil, jen posunky naznačil, že si tam zapomněl kulicha. Tak ho zahrnula do užšího výběru kluků pro kamerové zkoušky.
Rodiče Tomáše Holého se rozvedli a Tomáš i ve skutečnosti žil jen s mámou, přesně jako ve filmu.
Tomáš Holý byl pověstný svými brepty, například „oženit“ vs. „vdát", „povidla“ vs. „pravidla“. Poledňáková, na rozdíl od jiných režisérů, je záměrně používala do finálního filmu. Holý také nechtěl mluvit tak, jak mu dospělí předepsali, a prakticky všechny jeho role jsou mluvené jeho kouzelnou dětskou hovorovou mluvou, do které si velmi často přidával své vlastní repliky.
Příběh je inspirován vlastními zážitky rozvedené autorky s jejím vlastním synem Petrem. Když mu bylo osm, začal mámě namlouvat ženichy, mimo to toužil jet v zimě na hory a mít psa, stejně jako jeho bratranec.
Slavný záběr s puntíkovaným šátkem není nahraný: Nejprve se totiž točily záběry na horách a po návratu přišel jako první na řadu právě tento záběr. Tomáš se na horách doslova zamiloval do svého filmového tatínka Františka Němce. Jak vysvětlit osmiletému klukovi, že má tátu nenávidět? Marie Poledňáková si k Tomášovi sedla a řekla mu, že se ukázalo, že se na něj jeho filmový táta nechce přijít ani podívat. Tomášovi vyhrkly slzy a začal trucovat. V tom okamžiku se rozjela kamera... Tato nálada neopustila Tomáše po celý den. Když později František Němec opravdu přišel a přinesl krabici s autíčky, Tomáš nemusel nic hrát. Svého filmového tatínka jen setřel pohledem a krabici demonstrativně překročil.
Při schvalovací projekci na podzim 1977 došlo k neobvyklé události: Během zmíněného záběru se šátkem se rozplakala nejobávanější z cenzorů v tehdejší Československé televizi, Milena Balašová. Nakonec to byla ona, kdo zařídil výjimečný vysílací čas na Štědrý den večer, po svátečních zprávách.
Ve filmu se krátce objeví Stella Zázvorková v roli kostymérky v zákulisí divadla. Záběry z divadelní šatny, postavené v ateliéru, přišly ale na řadu až v závěru natáčení. Mezi tím herečka onemocněla chřipkou, a Marie Poledňáková musela vzniklou situaci rychle řešit, aby zbytečně neblokovala ateliér pro natáčení dalšího filmu. Proto ji pro zbytek filmu nahradila Marie Marešová. V té době už byly hotové ručně malované úvodní a závěrečné titulky filmu a režisérka neměla možnost narychlo je změnit. Proto má Stella Zázvorková svůj vlastní titulek a Marie Marešová, která se objeví ve mnohem více záběrech, ne.
Při premiéře na Štědrý večer 1977 sledovalo film asi 87 % domácností, které měly televizor. To z něj udělalo jeden z nejsledovanějších pořadů v dějinách televizního vysílání v ČR. Tehdy byly ovšem jen 2 státní kanály. Sledovanost se dodnes pohybuje mezi 1,6 a 2 milióny diváků při každé repríze.

Odkazy

Reference

↑ Chata DIAS

Literatura

Monografie

POLEDŇÁKOVÁ, Marie. Jak vytrhnout velrybě stoličku. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1984. 128 s.

Články v periodikách

HAJNÁ, Dita. Četli jsme ve scénáři: Jak vytrhnout velrybě stoličku. Svět práce. Praha: Ústřední rada odborů, 7. prosinec 1977, roč. 10, čís. 49, s. 17. ISSN 0139-6757.
Anon. Jak vytrhnout velrybě stoličku. Květy. Praha: Rudé právo, 22. prosinec 1977, roč. 27, čís. 51, s. 46–47. ISSN 0023-5849.
HAJNÁ, Dita. Jak vytrhnout velrybě stoličku aneb také Pozor na ně, mají radar!. Mladá fronta. 24. prosinec 1977, s. 4.
HOLÝ, Josef. Televize vánoční. Rudé právo. Praha: Ústřední výbor KSČ, 28. prosinec 1977, roč. 58, čís. 306, s. 5. ISSN 0032-6569.
ŠVAGROVÁ, Marta. Z vánoční obrazovky. Svobodné slovo. 28. prosinec 1977, roč. 33, s. 5.
BĚLOHLÁVEK, Arno. Téma s úsměvem. Svoboda. 29. prosinec 1977, roč. 87, s. 5.
Anon. Obrazovka sváteční. Rovnost. Brno: Jihomoravský KV KSČ, 30. prosinec 1977, roč. 92, čís. 308, s. 5. ISSN 0862-7967.
KOPECKÁ, Jaroslava. Na obrazovce. Květy. Praha: Rudé právo, 12. leden 1978, roč. 28, čís. 2, s. 41. ISSN 0023-5849.