Holigarna

Jak číst taxoboxHoligarna
alternativní popis obrázku chybí
Holigarna grahamii
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleďledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Rodholigarna (Holigarna)
Buch.-Ham. ex Roxb., 1820
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Holigarna arnottiana na historické ilustraci

Holigarna[1] (Holigarna) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to stromy s jednoduchými střídavými listy a drobnými květy v latovitých květenstvích. Semeník je spodní, plodem je peckovice. Rod zahrnuje 9 druhů a je rozšířen v tropické Asii od Indie po Indočínu. Šťáva z rostlin způsobuje podobně jako u řady jiných druhů z čeledi ledvinovníkovité kontaktní dermatitidy. Účinné látky jsou obdobné jako u jedovatce.

Popis

Holigarny jsou dvoudomé nebo polygamní stromy, při poškození ronící pryskyřičnatou šťávu, která na vzduchu černá. Listy jsou jednoduché, celokrajné, střídavé, spirálně uspořádané, řapíkaté. Na okraji řapíku jsou 4 opadavé nebo vytrvalé přívěsky připomínající palisty. Květy jsou pětičetné, stopkaté, s dobře vyvinutou češulí, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových latách. Kalich je miskovitý. Korunní lístky jsou téměř volné. Tyčinek je pět. Semeník je spodní, srostlý ze 3 až 5 plodolistů a nesoucí stejný počet čnělek. Plodem je peckovice. U některých druhů jsou plody obklopené kuželovitým hypokarpem. V dužnině plodů je hojná černá pryskyřice.[2]

Rozšíření

Rod holigarna zahrnuje 9 druhů. Je rozšířen výhradně v tropické Asii od Indie po Thajsko a Vietnam. Vyskytuje se také na Andamanech. V Indii roste celkem 7 druhů, v Indočíně se vyskytují 4 druhy. Centrum druhové diverzity je v jihozápadní Indii.[3]

Ekologické interakce

Plody holigarn jsou šířeny savci.[4] Druh Holigarna nigra je složkou potravy indického makaka lvího.[5] Na Holigarna grahmii se v Indii občas vyskytuje společenská ploštice Cyclopelta siccifolia.[6]

Obsahové látky a jedovatost

Šťáva holigarn obsahuje obdobné látky jako známé jedovatce a bývá příčinou kontaktních dermatitid.[2][7] Hlavní účinnou látkou Holigarna arnottiana je 3-heptadecylkatechol ze skupiny urushiolů,[8] tedy stejná látka jako v severoamerickém jedovatci různolaločném. Nebezpečný je rovněž kouř z hořícího dřeva.[9]

Taxonomie

Rod Holigarna je v rámci čeledi Anacardiaceae řazen do podčeledi Anacardioideae a tribu Semecarpeae.[10]

Význam

Druh Holigarna arnottiana je využíván v tradiční indické medicíně Sidha. Má antibakteriální účinky a používá se zevně při ošetřování řezných ran a zranění, dráždí však kůži.[5] Dřevo Holigarna longifolia je světle šedé měkké a velmi lehké.[11]

Odkazy

Reference

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky) 
  3. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GANESH, T.; DAVIDAR, Priya. Dispersal modes of tree species in the wet forests of southern Western Ghats. Current Science. Feb. 2001, čís. 80(3). 
  5. a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  6. KULKARNI, D.K. et al. Occurrence of Cyclopelta siccifolia (West wood) on Holigarna grahmii (Wt.) Kurz. From (M.S.) India.. Science Research Reporter 2(1): 81-82, March 2012. March 2012, čís. 2(1). 
  7. WAGSTAFF, D. Jesse. International poisonous plant checklist. Evidence-based reference.. Boca Raton: CRC Press, 2008. ISBN 978-1-4200-6252-6. (anglicky) 
  8. CROSBY, Donald G. The poisoned weed: Plants toxic to skin.. [s.l.]: Oxford University Press, 2004. ISBN 0-19-515548-3. (anglicky) 
  9. ROHDE, M. Contact-poisonous plants of the world [online]. 2016 [cit. 2019-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-02. (anglicky) 
  10. PELL, Susan Katherine. Molecular systematics of the cashew family (Anacardiaceae). [s.l.]: Louisiana State University, 2004. (anglicky) 
  11. KANJILAL, U.N.; KANJILAL, P.C.; DAS, A. Flora of Assam. Vol. I (Part II). Linaceae to Moringaceae. Calcutta: Government of Assam, 1936. (anglicky) 

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!