První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1720.[6] Dějiny Hřebečné jsou úzce spojeny s těžbou cínu, která v okolí prokazatelně probíhala od poloviny šestnáctého století. Hornický revír se zde dělil na Zadní Hřebečnou, kde byl hlavním dolem Behrův důl (později zvaný Mauritius), a na Přední Hřebečnou s dolem Červená jáma. Důlní vody z hloubek do šedesáti metrů odváděla dědičná štola Jiří. Těžba v dolech na Přední Hřebečné ustala na konci osmnáctého století, byť ložiska nejspíše nebyla zcela vytěžena.[7] Důl Mauritius byl definitivně uzavřen až v listopadu roku 1944.[8] Kromě cínu se u Hřebečné těžila také železná ruda, zejména hematit vázaný na křemenné žíly tzv. bludenské poruchy. K železorudným dolům patřily Tiefer Eisenstein, Neue Eisensteinzeche nebo Josefi Stollen.[9]
V roce 1965 zde byly postaveny kasárna, roku 1982 stavebně sanovány a o rok později předány radiolokační jednotce Střední skupiny Sovětské armády. Ta je využívala do roku 1987 a od té doby chátrají.[10]
Přírodní poměry
Ložisko cínu u Hřebečné je součástí blatenského žulového masivu. Ten protínají greisenovéžíly, na které se váže výskyt cínu a dalších rudních minerálů. Nejmohutnější greisenová žíla Krušných hor se nacházela právě na Hřebečné a její mocnost dosahovala šestnácti metrů.[11] Podle geologických průzkumů z padesátých až šedesátých let dvacátého století sahá zrudnění do hloubek až dvě stě metrů, ale se zvětšující se hloubkou rychle klesá. Odhad existujících zásob dosahuje 26 tisíc tun cínové rudy, především kasiteritu, s průměrným obsahem cínu 0,79 % (tj. asi 200 tun kovu).[9]
Do severní části katastrálního území zasahuje přírodní rezervace Ryžovna. Většina území, s výjimkou nejjižnější části, je součástí evropsky významné lokality Krušnohorské plató.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1108 obyvatel (z toho 487 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, jeden cizinec a 1106 Němců. Kromě čtyř evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1224 obyvatel: šest Čechoslováků, 1217 Němců a jednoho cizince. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také jedenáct evangelíků, jeden příslušník církve československé, jeden žid a sedm lidí bez vyznání.[13]
Při sčítání lidu v letech 1869–1921 Hřebečná byla osadou města Abertamy, se kterým patřila nejprve do okresu Jáchymov, ale v letech 1910 a 1921 do okresu Nejdek. V letech 1930 a 1950 byla samostatnou obcí, nejprve v okrese Nejdek a podruhé v okrese Karlovy Vary-okolí. Od roku 1960 je částí obce Abertamy v okrese Karlovy Vary.[16]
Ještě dále na sever je na povrchu patrná Schneppova pinka na Zadní Hřebečné. Měří asi 80 × 20 metrů a dosahuje hloubky až dvacet metrů. Navazuje na ni horní Schneppova pinka se strmějšími svahy. Obě propadliny vznikly v důsledku povrchové a hlubinné těžby cínu na žilách Mauritius, Führinger a Trojice. V horní pince je patrné greisenové těleso a stopy po štoleTagstrecke.[17]
↑Vyhláška ministra vnitra č. 7/1948 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1947. Dostupné online.
↑Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-13.
↑ abHistorický lexikon obcí ČR 1869–2005 [online]. 2007-03-03 [cit. 2023-03-11]. S. 348, 349, záznam 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-20.
↑URBAN, Michal. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Díl Karlovarský kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2014. 319 s. ISBN978-80-87194-47-8. S. 33. Dále jen Horní města Krušný hor (2014).
↑V Krušných horách se prodává radarové stanoviště i s podzemním bunkrem. Zájem je velký. [online]. iDnes, 2024-08-30 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online.
↑Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 235.
↑Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 232.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Karlovy Vary. Praha: Český statistický úřad, 2015. 24 s. Dostupné online. S. 1.Archivováno 30. 9. 2016 na Wayback Machine.
↑Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Ostrov, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-04-03 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-03-11]. S. 177. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
.jpg)
.jpg)
