Gyula Szapáry

Gyula hrabě Szapáry
Portrét ze sbírek Maďarské národní galerie
Uherský ministerský předseda
Ve funkci: 13. března 1890 – 17. listopadu 1892
Předchůdce	Kálmán Tisza
Nástupce	Sándor Wekerle
Uherský ministr vnitra
Ve funkci: 13. března 1890 – 17. listopadu 1892
Předchůdce	Géza Teleki
Nástupce	Károly Hieronymi
Ve funkci: 5. března 1873 – 28. února 1875
Předchůdce	Vilmos Tóth
Nástupce	Kálmán Tisza
Uherský ministr financí
Ve funkci: 5. prosince 1878 – 11. února 1887
Předchůdce	Kálmán Tisza
Nástupce	Kálmán Tisza
Stranická příslušnost
Členství	Adresná strana Liberální strana Deákova strana
Narození	1. listopadu 1832 Pešť
Úmrtí	20. ledna 1905 (ve věku 72 let) Opatija
Rodiče	Josef Szápáry a Anna, Baronesse Orczy de Orczi
Děti	György Szapáry Lörinc Szapáry
Příbuzní	Gyula Szapáry (vnuk)
Profese	ekonom a politik
Ocenění	Řád čestné legie rytíř Řádu zlatého rouna
Commons	Gyula Szapáry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gyula hrabě Szapáry de Muraszombat (maďarsky Szapári de Muraszombat Gyula gróf, německy Julius Graf Szapáry de Muraszombat) (1. listopadu 1832 Pešť – 20. ledna 1905 Opatija) byl uherský šlechtic a politik. Od mládí působil ve státních službách, poté byl dlouholetým poslancem uherského zemského sněmu a později dědičným členem Sněmovny magnátů. Zastával několik funkcí v uherské vládě a nakonec byl v letech 1890–1892 uherským předsedou vlády.^[1][2]

Životopis

Gyula Szapáry (1867)

Pocházel z významného šlechtického rodu Szapáryů, narodil se jako nejstarší syn dvorního rady hraběte Josefa Szapáryho (1799–1871) a jeho manželky Anny, rozené baronky Orczyové (1810–1879).^[3][4] Vystudoval práva a od mládí působil ve státních službách, mimo jiné byl zástupcem župana v Hevesi. V roce 1861 byl krátce členem uherského sněmu, po několika letech mimo aktivní politiku byl znovu poslancem od roku 1865, později získal dědičné členství ve Sněmovně magnátů.

V roce 1870 byl jmenován státním tajemníkem na ministerstvu dopravy, ve Szlávyho kabinetu zastával funkci ministra vnitra (1873–1875), po dočasném odchodu z vlády byl v roce 1875 jmenován c. k. tajným radou.^[5] V letech 1878–1887 byl ministrem financí a v této funkci se mu podařilo konsolidovat veřejné finance. Od dubna do června 1880 provizorně vykonával také kompetence úřadu ministra veřejných prací a dopravy. V letech 1889–1890 byl ministrem zemědělství a v roce 1889 navíc krátce ministrem průmyslu a obchodu. Po rezignaci Kálmána Tiszy převzal jeho kabinet a v březnu 1890 byl jmenován předsedou vlády. Složení kabinetu zůstalo v podstatě stejné s předchozí Tiszovou vládou a Szapáry se mohl opřít o řadu schopných odborníků, ve své vládě byl zároveň znovu ministrem vnitra.^[6] V listopadu 1892 odstoupil poté, co se názorově rozešel s Liberální stranou a do roku 1894 žil v soukromí. Později znovu aktivně působil z pozice člena Sněmovny magnátů. V roce 1900 obdržel čestný post vrchního pokladníka Uherského království (Tavernicorum Regalium Magister).

Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny (1875), v roce 1881 získal Řád zlatého rouna a nakonec obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána (1892).^[7]

Majetkové a rodinné poměry

Zámek Nyírabrány

Hlavním rodinným sídlem byl zámek Pusztataskóny, který byl v polovině 20. století zcela moderně přestavěn na bytové domy, v obci je ale dochována rodová hrobka Szapáryů.^[8] Julius nechal v letech 1870–1880 postavit menší zámek v Gödu poblíž Budapešti.^[9] Dalším sídlem byl zámek Nyírábrány, který Gyulova manželka Karolína získala v roce 1897 od svého bratra hraběte Pavla Festeticse. Zde proběhly stavební úpravy koncem 19. století ve stylu novogotiky.^[10][11]

V Budapešti se v roce 1864 oženil s hraběnkou Karolínou Festeticsovou (1838–1919), c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo sedm dětí^[12]:

• 1. Jiří August Josef (György Ágost József) (1865–1929), c. k. komoří, poručík, dědičný člen Sněmovny magnátů, vrchní župan v Szolnoku, ∞ 1901 Marie Markovicsová (1881-1946)

• 2. Laurent August Julius (Lörinc Ágost Gyula) (1866–1919), c. k. komoří, diplomat, rakousko-uherský vyslanec v Chile

• 3. Josef Karel Julius (József Károly Gyula) (1867–1927), c. k. tajný rada, komoří, plukovník, dědičný člen Sněmovny magnátů, nejvyšší hofmistr arcivévody Josefa

• 4. František (Ferenc) (1869–1870)

• 5. Amálie (Ilma Anna Karolina) (1872–1947), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1891 Simon hrabě Révay (1865–1928), c. k. komoří

• 6. Charlotta (Sarolta) (1875–1876)

• 7. Emerika (1878-

Odkazy

Reference

1. Ottův slovník naučný, díl XXIV.; Praha, 1906; s. 513 (heslo Szapáry)
2. Přehled představitelů státní správy v Maďarsku na webu worldstatesmen dostupné online
3. Rodokmem Szapáryů dostupné online
4. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1852; s. 852 dostupné online
5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 88 dostupné online
6. Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 594–595
7. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896, Vídeň, 1896; s. dostupné online
8. Hrobka Szapáryů dostupné online
9. Zámek Göd dostupné online
10. Zámek Nyírábrány dostupné online
11. KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 40 ISBN 978-80-254-9315-1
12. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 968 dostupné online

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gyula Szapáry na Wikimedia Commons
• Gyula Szapáry in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Rod Szapáry in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich