Závod probíhal ve dvou dnech, každý den absolvovali jezdci 10 kol, jejich časy byly sečteny. Délka okruhu byla 76,788 km, celkově jezdci překonali 1535,36 km. Ze 47 vozů na startu dojelo pouze 14.[1]
Vozy soutěže Coupe de l'Auto („Pohár lehkých závodních vozů“ sponzorovaný magazínem L'Auto), která se tento rok nekonala, závodily společně se speciály Grand Prix. Cestovní vozy Coupe de l'Auto měly omezen objem motoru na 3 litry. Jediným omezením vozů Grand Prix byla minimální šířka 1750 milimetrů.[2] Na startu bylo 47 vozů, které startovaly v 30sekundových intervalech. První vyjel na trať Victor Rigal s vozem Sunbeam. Ve třetím kole zahynul řidič-mechanik Jean Bassignano, když řidiči jeho vozu Léon Collinet odlétlo kolo a vůz se převrátil.
Victor Hémery na voze Lorraine-Dietrich po prvním kole vedl. Poté převzal vedení David Bruce-Brown na Fiatu a udržel jej až do druhého dne, jeho náskok na druhého G. Boillota na Peugeotu činil více než dvě minuty. David Bruce-Brown také zajel nejrychlejší kolo s časem 36:32.0. Louis Wagner byl po polovině závodu třetí. Během druhého dne byl Bruce-Brown diskvalifikován pro doplňování paliva mimo boxy v 15. kole (celkově). Tím vítězství „přenechal“ Boillotovi, za nímž byl s odstupem více než 13 minut Louis Wagner.[3]
↑XII Grand Prix de l'Automobile Club de France [online]. Redakce teamdan.com. [cit. 2011-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HIGHAM, Peter. The Guinness Guide to International Motor Racing. [s.l.]: Guinness Publishing, 1995. ISBN0-85112-642-1. S. 194.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑RENDALL, Ivan. The Chequered Flag. [s.l.]: Weidenfeld and Nicolson, 1995. ISBN0-297-83550-5. S. 66–69.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.