Ludvík z Hohenlohe-Langenburgu (1823–1866) a Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1840–1927)
Děti
Marie Isabela z Hohenlohe-Langenburgu Ludvík Ervín z Hohenlohe-Langenburgu Gotfried Konstantin z Hohenlohe-Langenburgu Max Egon z Hohenlohe-Langenburgu Karel Ervín z Hohenlohe-Langenburgu Rudolf Ferdinand z Hohenlohe-Langenburgu
Příbuzní
Kristiana z Windisch-Grätze[1], Gotfried z Windisch-Grätze[1] a Hugo Veriand z Windisch-Grätze[1] (vnoučata)
V roce 1892 převzal na základě předchozích rodinných dohod matčino dědictví velkostatek Červený Hrádek, kde se trvale usadil. K velkostatku patřilo 12 000 hektarů půdy, převážně lesů, jejichž správě se Gottfried pečlivě věnoval. V letech 1894–1896 nechal stavebně upravit zámek podle návrhů mladého Jana Kotěry. Gottfried byl vášnivým lovcem a zúčastnil se honů po celé Evropě, naopak na Červeném Hrádku hostil řadu významných osobností. V roce 1904 je doložena návštěva českého místodržitele hraběte Karla Coudenhove, na Červeném Hrádku několikrát pobýval také pozdější císař Karel I., který patřil k rodinným přátelům. Gottfried se angažoval také v charitě a mimo jiné byl patronem sboru dobrovolných hasičů v Jirkově. Krátce před smrtí předal správu velkostatku v roce 1933 synovi Maxu Egonovi.
Rodina
Jeho manželkou byla hraběnka Anna von Schönborn-Buchheim (1865–1954), s níž se oženil ve Vídni v roce 1890. Anna byla dcerou českého zemského poslance Ervína Schönborna (1842–1903), majitele Dolní Lukavice a mimo jiné švagrovou Gottfriedova vzdáleného příbuzného, rakouského ministerského předsedy Konráda Hohenlohe-Schillingsfürsta. Měli spolu jednu dceru a pět synů, všechny děti se narodily na Červeném Hrádku.[3]
