PROFILBARU.COM

Georgij Maximilianovič Malenkov
Georgij Maximilianovič Malenkov
Narození	8. ledna 1902; Orenburg
Úmrtí	14. ledna 1988 (ve věku 86 let); Moskva
Místo pohřbení	Kuncevský hřbitov
Alma mater	Moskevská státní technická univerzita
Povolání	politik
Ocenění	Leninův řád (1943); medaile Srp a kladivo (1943); Leninův řád (1945); Leninův řád (1952); medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1920)
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Valerija Alexejevna Golubcovová
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1946); člen Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu (od 1938); poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1946–1950); poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1950–1954); předseda Rady ministrů SSSR (1953–1955); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Maximilianovič Malenkov (rusky Гео́ргий Максимилиа́нович Маленко́в; 23. listopadu^jul./ 6. prosince 1901^greg., Orenburg – 14. ledna 1988, Moskva) byl sovětský komunistický politik, blízký spolupracovník Josifa Stalina (jeho dlouholetý osobní tajemník) a po Stalinově smrti v letech 1953–1955 předseda rady ministrů SSSR (premiér).

Biografie

Jeho politický vzestup začal ve třicátých letech a souvisel s prohlubující se byrokratizací komunistické strany. Šlo o výkonného úředníka, přesně plnícího Stalinova nařízení a direktivy, nikdy nebyl členem opozice proti Stalinovi. Kvůli svému postavení je spoluzodpovědný za řadu komunistických zločinů ve třicátých a čtyřicátých letech.

Po Stalinově smrti se stal nakrátko nejvlivnějším členem sekretariátu strany, musel však na funkci v sekretariátu pod tlakem Nikity Sergejeviče Chruščova a dalších rezignovat a spokojit se s funkcí předsedy rady ministrů. V průběhu mocenského zápasu ve vedení strany se mu nepodařilo udržet se v čele státu a 8. února 1955 rezignoval i na funkci šéfa vlády. Na jeho místo nastoupil dočasný Chruščovův spojenec Nikolaj Bulganin.

V roce 1957 se spolu s několika dalšími stalinisty (např. s Molotovem) pokusili o svržení Nikity Chruščova, za což byli vyloučeni z politbyra a zbaveni všech politických funkcí. Později Malenkov odešel do vyhnanství a působil v Kazachstánu na druhořadém místě vedoucího elektrárny, Usť Kamenogorsk, nebo také Öskemen. Až jako penzista se směl vrátit do Moskvy, kde také ve svých 86 letech zemřel.

Literatura

OSTAP, Pavel. Boj o moc v Kremlu: Malenkov vers. Ždanov. Historický obzor, 2007, 18(7/8), s. 158–178. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Georgij Maximilianovič Malenkov
Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgij Maximilianovič Malenkov na Wikimedia Commons