Gennadij Nikolajevič Rožděstvenskij (rusky Генна́дий Никола́евич Рожде́ственский, 4. května 1931, Moskva — 16. června 2018, tamtéž) byl sovětský a ruský dirigent, klavírista, hudební skladatel, pedagog, hudebně-veřejný činitel.
Narodil se v Moskvě do rodiny dirigenta N. P. Anosovа a operní zpěvačky N. P. Rožděstvěnské.
Hudební vzdělání získal na Hudební škole sester Gněsinových a E. F. Gněsinové a Ústřední hudební škole při Moskevské konzervatoři P. I. Čajkovského, kde studoval klavír. V roce 1949 nastoupil na Moskevskou konzervatoř, do třídy klavíristy L. N. Oborinа a obor dirigování, kde byl jeho profesorem jeho otec N. P. Anosov. V roce 1954 konzervatoř úspěšně zakončil, a v roce 1957 získal absolutorium.
Jako dirigent debutoval v roce 1951 ve Velkém divadlе, kdy nastudoval balet P. I. Čajkovského Šípková Růženka.
Zemřel 16. června 2018 v Moskvě po delší nemoci[1]. Poslední rozloučení a kremace se konaly 19. června. Urna s popelem bylo pochována na Vvěděnském hřbitově do hrobky jeho matky [2].
Přes půl století řídil orchestry sovětské, ruské a zahraniční:
Kromě toho pracoval v různých letech také s Berlínským filharmonickým orchestrem, Královským orchestrem koncertgebouw (Amsterdam), symfonickými orchestry Londýnským, Chicagským, Clevelandským, Tokijským (byl čestným dirigentem orchestru Jomiuri) ad.
V sezoně 2000—2001 byl šéfdirigentem a generálním uměleckým ředitelem Velkého divadla.
Od 1. září 2012 byl hudebním ředitelem Moskevského státního akademického komorního hudebního divadla B. A. Pokrovského[5].
S orchestrem Velkého divadla nastudoval asi 40 oper a baletů, včetně premiér některých baletů „Hrbatý koník“ R. K. Ščedrina (1960), „Carmen-suita“ na hudbu Georgese Bizet, v instrumentaci R. K. Ščedrina (1967), „Spartakus“ А. I. Chačaturjanа (1968), Louskáček P. I. Čajkovského (1966), opery „Lidský hlas“ F. Poulencа, světová premiéra první verze opery S. S. Prokofjeva „Hráč“ (2001). Dirigoval balety „Bachčisarajská fontána“ B. V. Asafjevа, „Labutí jezero“ P. I. Čajkovského, „Popelka“ S. S. Prokofjeva, „Báj o kamenném kvítku“ S. S. Prokofjeva. Také se zúčastnil provedení celé řady operních představení, např. „Kateřina Izmajlovová“ (Lady Macbeth Mcenského újezdu) D. D. Šostakoviče (1980) a „Zásnuby v klášteře“ S. S. Prokofjeva (1982).
Gennadij Rožděstvenskij také vedl aktivní pedagogickou a hudebně-popularizační činnost. Od roku 1974 vyučoval na katedře operně-symfonického dirigování Moskevské konzervatoře, od roku 1976 zde byl profesorem, od roku 2001 vedoucím katedry. Mezi jeho žáky patřili V. A. Poňkin, V. K. Poljanskij, V. V. Kožin, Т. K. Zangijev, А. R. Kašajev, S. Kondrašov, K. Chvatyněc, Т. A. Abdrašev.
Za svou uměleckou činnost obdržel Gennadij Rožděstvenskij řadu významných ocenění:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Рождественский, Геннадий Николаевич na ruské Wikipedii.
{{Cite web}}