GPIB (General Purpose Interface Bus, někdy nazývané IEEE 488, HP-IB (Hewlett Packard IB) nebo IMS (International Measurement System), je rozhraní pro měřicí a zkušební přístroje a zařízení, které umožňuje přenos dat mezi dvěma nebo více přístroji. Umožňuje připojení počítače, který může řídit přenos dat.
Rozhraní bylo vyvinuto v roce 1972 společností Hewlett-Packard a později se stalo jedním z nejrozšířenějších komunikačních systémů pro měřicí a zkušební techniku na světě. Jeho využití bylo původně navrženo pro propojení měřicích přístrojů v rámci jedné či několika laboratoří. Základní myšlenkou je využití autonomních jednotek, které sdílejí informace s ostatními jednotkami pomocí sběrnice.
V roce 1975 bylo rozhraní přijato jako standard IEEE 488 Standard Digital Interface for Programmable Instrumentation.
Základní parametry
Jde o paralelní sběrnici, která umožňuje propojení maximálně 15 přístrojů. Má 24 vodičů (pinů). Maximální délka sběrnice může být 20 m, přičemž maximální vzdálenost mezi dvěma funkčními jednotkami jsou 2 m. Informace se přenáší digitálně po bytech (8 bitů). Jde o asynchronní přenos dat, který je řízen hardwarově. Přenosová rychlost odpovídá délce kabelu mezi přístroji. Maximální teoretická přenosová rychlost je 1 MB/s, ovšem rychlosti dosahované v praxi jsou menší – 250 až 500 kB/s. Existuje i pozdější rozšíření HS-488, u kterého je maximální přenosová rychlost 8 MB/s.
Délku sběrnice lze prodloužit extendery (zesilovači), které umožňují přenos na vzdálenost až na cca 1 000 m prostřednictví metalických nebo optických vodičů. Zároveň zvětšují počet přístrojů připojitelných ke sběrnici.
