GNU Mach (výslovnost [gnuː mʌk]IPA) je jádro operačního systému GNU Hurd ([gnuː hɜːd]). Konkrétně říkáme, že jde o tzv. mikrojádro. Bylo vyvinuto z mikrojádra Mach 4.[4] Operační systém GNU Hurd, který je stále vyvíjen GNU jako náhrada unixového jádra, používá právě mikrojádro GNU Mach. Zatímco GNU Mach je již delší dobu ve stabilní verzi, tak na produkční verzi GNU Hurd se pracuje.
Jednou z nejpokročilejších a nejdostupnějších integrací mikrojádra GNU Mach je Debian GNU/Hurd,[5] který 15. dubna 2015 vyšel v pokročilé testovací verzi. Další testovací verze vycházejí měsíčně, týdně a denně. Další dostupnou integrací mikrojádra GNU Mach je Arch GNU/Hurd ([aːč gnuː hɜːd]).[6] Možným problémem operačních systémů postavených na GNU Hurd by mohla být slabší podpora hardware.
Na rozdíl od většiny Unixu-podobných jader, Hurd používá architekturu klient–server, postavenou na mikrokernelu, který je zodpovědný jen za poskytování nejzákladnějších jaderných služeb – koordinaci přístupu k hardware: jednotky CPU (prostřednictvím meziprocesové komunikace a plánování procesů), operační paměť (přes správu paměti), a další různé vstupně/výstupní zařízení (pomocí vstupně/výstupního plánování), pro zvuk, grafiku, velkokapacitní paměťová zařízení atd. Princip mikrokernelu teoreticky umožňuje, aby všechny ovladače, které mohou být postaveny jako servery, pracovaly v uživatelském prostoru, ale dnes většina ovladačů tohoto druhu jsou již obsaženy v jaderném prostoru GNU Machu.[7]
Podle vývojářů operačního systému GNU Hurd, je hlavní výhodou mikrojádra jeho snadná rozšiřitelnost o další uživatelské servery a jeho stabilita při selhání těchto serverů.[8] Jádro GNU Mach zachovává kompatibilitu s jádrem Mach 3, které je základem řady nejnovějších operačních systémů, jako například Apple macOS.[9]