Futalognkosaurus („velký ještěří vůdce“) byl obřím sauropodním dinosaurem, představitelem nově vytvořeného kladu Lognkosauria (v rámci skupiny Titanosauria).[1]
Objev a publikace
Fosílie tohoto „megasauropoda“, jak se neoficiálně říká sauropodním dinosaurům delším třiceti metrů, byly objeveny v březnu roku 2000 v provincii Neuquén v Argentině.[2] Popsány však byly až v roce 2007 Calvem a kol. Futalognkosaurus patří mezi největší známé dinosaury a zároveň mezi nejlépe zachované obří sauropody. Kompletní fosilní materiál zahrnující pozůstatky tří jedinců je známý asi ze 70%.
Rozměry
Délka tohoto obřího sauropoda činila přes 28 metrů[3] a hmotnost přesahovala 38[4] nebo i 50 tun.[5] Je tedy porovnatelných rozměrů jako příbuzné rody Argentinosaurus a Puertasaurus, kteří patří k největším dosud známým sauropodním dinosaurům vůbec. Jen krk například měřil kolem 10,6 metru, trup asi 5 metrů. Rozpětí kyčelních kostí měří na šířku asi 2,5 metru[6]. Později byla délka tohoto sauropoda snížena na 26 metrů (z toho 13 metrů tvořila prekaudální část páteře a rovněž 13 metrů ocasní část). Revidovaná hmotnost byla na základě velikosti stehenní kosti stanovena asi na 38 000 kg.[7]
V roce 2019 odhadl americký badatel Gregory S. Paul podrobným rozborem a zhodnocením dosud využitých metod stanovování objemu a hmotnosti těla různých sauropodů celkovou tělesnou hmotnost futaloňkosaura zhruba "jen" na 30 metrických tun.[8][9][10]
Vědecká studie publikovaná v září roku 2020 klade futaloňkosaurovi hmotnost (dle dvou základních metod odhadu) v rozmezí 31 625 až 38 091 kilogramů.[11]
Příbuzní
Fylogenetická analýza zařadila tohoto sauropoda do čeledi Titanosauridae, kterou ovšem někteří vědci neuznávají. Jeho nejbližším příbuzným pak byl zřejmě mnohem menší rod Mendozasaurus. Futalognkosaurus žil v období svrchní křídy před asi 91 až 87 miliony let (stupeň tithon až koniak).
↑Paul, Gregory S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals. Annals of Carnegie Museum. 85 (4): 335-358. (gspauldino.com/Titanomass.pdf)
