Formát filmu je technická definice řady standardních charakteristik zachycení obrazu fotografického filmu nebo zachycení a projekce obrazu pohyblivého filmu. V druhém případě může (ale nemusí) zahrnovat i parametry zachycení zvukové stopy. Tyto charakteristiky obyčejně obsahují rozměr filmu, metodu perforace, anamorfózu (nebo její neexistenci) objektivu a rozměry clony filmové brány nebo filmového projektoru, ze kterých všechny musí být definované pro fotografii i projekci, protože se mohou lišit.
U některých typů filmu (například kinofilmu) se uvádí čistá velikost políčka bez okrajů filmu a mezer mezi snímky (24×36 mm), zatímco například u svitkového filmu 120 se jako rozměry snímkového políčka uvádějí celá šířka filmu včetně okrajů nad a pod snímkem a rozteč snímků (tj. například formát 4,5×6 cm se uvádí u snímků o skutečné velikosti 41,5×56 mm).
Srovnání formátů pro záznam: APS, malý a střední formát. „Kleinbild-Film“ se česky označuje jako kinofilm, 6cm pás jako svitkový film
(1) Už nevyráběný velkými výrobci, ale stále ještě vyráběné firmou Ferrania.
(2) Už nevyráběný velkými výrobci, ale stále ještě vyráběné chorvatskou firmou Efke (součást Maco).
Není-li uvedeno jinak, všechny formáty byly uvedené firmou Kodak, která začala obsazovat číselné série roku 1913. Předtím byly filmy identifikované jen podle jména fotoaparátu, pro který byly určeny.
Hlavní důvod tolika různých formátů negativů v raných dobách fotografie byla výroba pozitivů kontaktem bez použití zvětšovacího přístroje. Formát filmu musel být proto stejně velký jako velikost tisku. Pro velké tisky bylo potřeba použít velký fotoaparát a odpovídající formát filmu.
