Ferdinand Fellner mladší (19. dubna 1847, Vídeň – 22. března 1916 tamtéž) byl rakouský architekt.
Život Ferdinanda Fellnera
Fellner se narodil jako syn vídeňského architekta a stavebního podnikatele Ferdinanda Fellnera st. Studium architektury ukončil ve Vídni a v roce 1870 nastoupil do firmy svého otce, kterou vedl i po jeho smrti. S manželkou Kateřinou měl Fellner dvě děti, Melánii a Ferdinanda (přezdívaného "Ferry" - také architekt).
Ferdinand Fellner zemřel 22. března 1916 ve Vídni a tři roky na to skonal i Herman Helmer.
Ateliér Fellner a Helmer
V roce 1873 založil společně s Hermanem Helmerem ateliér Fellner & Helmer. Koncem 19. století to byl jeden z nejznámějších architektonických ateliérů ve Vídni, který se specializoval hlavně na projektování divadelních budov. Za 43 let své spolupráce navrhli a vyprojektovali více než 200 staveb, které byly většinou realizovány v zemích Rakousko-Uherska.
Fellner a Hellmer vyvinuli vlastní typ divadla s dobrým dispozičním a technickým řešením, přičemž většina z těchto divadel slouží dodnes svému účelu. Z výtvarného hlediska jde o eklektickou architekturu, s překypujícím řemeslným dekorem, využívající pozdější renesanční a barokní formy, v posledních dílech také secesní. Častými spolupracovníky ateliéru při výzdobě interiérů a exteriérů budov byly i významní umělci své doby - Gustav Klimt a Ernest Klimt, Franz Matsch, Hans Makart a další.
Díky bezpečnostním hlediskům byl ateliér Fellner a Helmer prohlášen za firmu, která má přijatelné ceny a přesně dodržuje termíny, a proto získal zakázky na řadu dalších staveb různého využití a účelu (projektoval bytové domy, obchodní domy, vily, paláce a zámky a jiné). Fellner a Hellmer pracovali po celý život spolu, takže nelze oddělit jejich autorský vklad u budov.
Hlavní díla
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Fellner na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
Literatura
- Obuchová Viera a kol.; Památky Bratislavy, Bratislava 1988, str.. 21-22
- MORAVÁNSZKY Ákos; Die Architektur der Donaumonarchie, Corvina 1988, Maďarsko, str. 53-55
