Narodil se v Nicosii na Sicílii dne 5. listopadu 1715 poté, co 12. října zemřel jeho otec. Jako malý chlapec pomáhal v dílně ševce poblíž místního kapucínského kláštera. Poznával tak postupně kapucínské bratry a jejich způsob života.[2][3]
Ve věku 20 let požádal strážce kláštera, aby za něj požádal provinciála v Messině, aby mohl vstoupit do řádu jako laický bratr. Mimo jiné kvůli jeho negramotnosti byla žádost několikrát zamítnuta. Byl však vytrvalý a po osmi letech byl přijat do řádu a poslán do Mistretty na noviciát, do kterého vstoupil 19. října1743. Přijal řeholní jméno Felix, na počest sv. Felixe z Cantalice a o rok později složil své řeholní sliby. Poté byl přidělen do kláštera v jeho rodné obci. Jeho prací bylo vybírání almužny, kdy každý den obcházel domy, klepal na dveře a prosil o přispění pro klášter. Jeho představený se k němu mnohdy choval velmi tvrdě, což trpělivě snášel.[3][4][5]
Vždy v pátek se rozjímajíc o utrpění Páně postil o chlebě a vodě. Měl velkou úctu k Nejsvětější Svátosti, kdy trávil hodiny před svatostánkem. Byl obdařen darem léčit tělesné i duševní nemoci a rád pečoval o nemocné. Dle svědectví měl také dar bilokace. Během epidemie moru v nedalekém Cerami v březnu 1777 byl poslán, aby sloužil nemocným.[4][6]
V květnu roku 1787 jej při práci na zahradě přepadla náhlá horečka a jeho zdravotní stav se poté zhoršoval. Zemřel dne 31. května 1887 ve dvě hodiny ráno ve svém klášteře v Nicosii.[7][2]
