Ewald Christian von Kleist (7. března 1715, Zeblin – 24. srpna 1759, Frankfurt nad Odrou)[1] byl německý básník a pruský důstojník.
Život
Jeho rodiče byli Jáchym Ewald von Kleist (1684–1738), dědičný pán na Zeblinu a Warninu, a jeho manželka Juliana von Meiteuffelová (1668–1719), která pocházela z rodu Poplawských.
Ewald Christian von Kleist studoval na gymnáziu v Gdaňsku a na Královecké univerzitě. Již roku 1736 se stal dánským důstojníkem, ovšem roku 1740 ho Friedrich II. vyreklamoval a jmenoval poručíkem v pluku prince Jindřicha.
Jako první probudil Kleistův básnický a poetický talent Jan Vilém Ludvík Gleim, který v té době žil v Postupimi. V roce se 1749 Kleist seznámil také s Karlem Vilémem Ramlerem, který ho přiměl, aby své texty stylově propracoval, často však bez ohledu na Kleistovy osobní stylové rysy. Kleistovu tvorbu ovlivnila i nešťastná láska k Wilhelmině von der Goltzové, která neměla budoucnost a brzy skončila rozchodem.
Od roku 1744 až 1745 se Kleist zúčastnil Druhé slezské války a roku 1749 byl povýšen na štábního kapitána. O dva roky později velel vlastní rotě. Po cestě do Švýcarska, kde byl skoro jeden rok pověřen rekrutováním, prodělal závážnou nemoc a roku 1756 nastoupil léčebný pobyt ve Freienwalde. Po rozkazu od svého pluku se musil vrátit zpět na vojenské pole, ale byl ještě roku 1756[1] povýšen na majora a brzy nato se stal ředitelem nově zřízené polní nemocnice v Lipsku.
V Lipsku začal psát svůj menší epos Cissides a Paches (německy Cissides und Paches) a uzavřel přátelství s Gottholdem Ephraimem Lessingem, který ho podnítil napsat tragickou hru. Výsledkem byl náčrt tragédie Seneca, který sám Kleist považoval za neúspěšný pokus.
V květnu 1758 Kleist následoval sbor prince Jindřicha, který císařskou armádu přesunul zpět k Hofu. V bitvě u Kunersdorfu 12. srpna 1759 postoupil Kleist v čele svého praporu proti nepřátelské baterii. Byl zraněn do pravé ruky a vzal meč do levé, dokud mu nebyla dělem pohmožděna noha. Kleist omdlel, zůstal první noc na bojovém poli a byl oloupen kozáky; až na druhý den byl převezen do Frankfurtu nad Odrou. Lékař, který ho ošetřoval, byl zastřelen v okamžiku, kdy čistil Kleistovi pohmožděnou ránu. 24. srpna 1759 zemřel Kleist na následky svého zranění a byl ruskou posádkou čestně pohřben.
Kleist byl zednář v neznámé lóži. Roku 1780 byl ve Frankfurtu nad Odrou postaven bronzový pomník Ewalda Christiana von Kleista[2] s nápisem:
| „
|
V boji za Friedricha klesl dolů,
stejně jako jeho hrdinský duch ukončil svou strast.
Nesmrtelný díky svým písním a chóru,
filantrop, moudrý Kleist.
|
“
|
Dílo
- Jaro (1749)
- Básně (1756)
- Nové básně (1758)
- Cißides a Paches: sbírka tří písní. (1759)
- Všechna díla: Druhá i první část. (1760)
- Ewald Christian z Kleistu a jeho dílo, společně s životopisem básníka a jeho dopisy Janu Vilému Ludvíku Gleimovi. (Vydáno Vilémem Körtem. Svazky 1 a 2, Unger, Berlín 1803)
- Dílo. Část 1–3, doprovázeno komentáři Augusta Sauera (1969)
- Ewald von Kleist. Bibliografický náčrt – Básně – Jaro – Cissides a Paches – Seneca – Prozaické spisy – Příloha. Kleistova knihovna (1881)
- Kleistova korespondence (1882)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ewald Christian von Kleist na německé Wikipedii.
- ↑ a b Rudolf Schwarze Ewald Christian von Kleist. Allgemeine Deutsche Biographie, Historischen Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Band 16 (1882), S. 113–121, Digitale Volltext-Ausgabe in Wikisource,(Version vom 3. April 2017, 19:29 Uhr UTC).
- ↑ Lennhoff-Posner: Intern. Freimaurer-Lexikon, 1932. Daniel Ligou: Dictionnaire de la franc-maconnerie, Paris 1987, S. 662. Carl Bröcker: Die Freimaurer-Logen Deutschlands…1894, S. 96. Kelsch in „Humanität“ Nr. 3/1990 S. 22. Richard Fischer: Geschichte der Johannisloge Zu den 3 Kronen Or. Königsberg 1760-1910, Königsberg 1910, S. 94. Allg. Handbuch der Freimaurerei, Bd. 2, 1863, S. 116f
Externí odkazy
.jpg)
