Komise vs. Itálie (7/68) byl judikát Evropského soudního dvora z roku 1968, který definoval pojem „zboží“ v kontextu společného trhu Evropského společenství (dnes vnitřní trh Evropské unie).
Italský zákon z roku 1932 předepisoval daň na vývoz předmětů s uměleckou, historickou, archeologickou nebo etnografickou hodnotou. Od 1. ledna 1962 byly na základě článku 16 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) zakázány veškerá cla a poplatky s rovnocenným účinkem clu mezi jednotlivými členskými státy. Komise předala věc Soudnímu dvoru, neboť se domnívala, že se jedná nedodržení závazku ze strany Itálie, která daň vybírala i po 1. lednu 1962.
Soudní dvůr rozhodl, že Italský zákon představuje daň na vývoz v rozporu s článkem 16 Smlouvy o založení EHS neboť se jedná o poplatek s rovnocenným účinkem clu.
Rozhodnutí současně přineslo definici pojmu zboží, které nebylo nijak upraveno ve Smlouvě.
Tím soud odmítl argument Itálie, že předměty vymezené zákon nespadají do kategorie běžného zboží, které nesmí být zatíženo clem či poplatky.