Eulerovo číslo (čte se [ojlerovo], též základ přirozených logaritmů, někdy i Napierova konstanta; obvykle se značí ) je jedna ze základních matematickýchkonstant. Je pojmenováno podle švýcarskéhomatematikaLeonharda Eulera, resp. skotského matematika-amatéra Johna Napiera, objevitele logaritmu. Eulerovo číslo objevil roku 1683 Jacob Bernoulli při zkoumání složeného úročení: Eulerovo číslo je totiž limitním úročitelem při úrokové sazbě 100 % p.a., pokud frekvence úročení roste nade všechny meze (viz definici č. 1).
Přibližná hodnota Eulerova čísla je 2,71828182846.
Definice
Eulerovo číslo má několik alternativních ekvivalentních definic. Nejčastější jsou:
Eulerovo číslo jako jediné číslo , pro které platí, že:
Eulerovo číslo jako hodnota funkce , která je jediným řešením diferenciální rovnice:
s počáteční podmínkou .
Eulerovo číslo jako základ exponenciální funkce , která má v bodě tečnu
.
Vlastnosti
Eulerovo číslo je iracionální, tzn. jeho desetinný rozvoj je nekonečný a neperiodický. Dokonce je transcendentní, tzn. nelze ho vyjádřit jako kořen mnohočlenu s celočíselnými koeficienty. Zato jeho řetězový zlomek vykazuje jistou pravidelnost[1]
resp. ,
která je ještě zřejmější v některých vyjádřeních ve tvaru zobecněného řetězového zlomku:[1]
↑ abSONDOW, Jonathan; WEISSTEIN, Eric W. MathWorld – A Wolfram Web Resource [online]. 2023-03-13 [cit. 2023-09-13]. Kapitola e. Dostupné online. (anglicky)