PROFILBARU.COM

Ernest Sýkora
Ernest Sýkora
Poslanec Prozatímního NS
	Ve funkci:; 1945 – 1946
Poslanec Slovenské národní rady
	Ve funkci:; 1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
	Ve funkci:; 1948 – 1954
Pověřenec školství
	Ve funkci:; 1950 – 1953
Předchůdce	Ladislav Novomeský
Nástupce	Ondrej Klokoč
	Ve funkci:; 1953 – 1958
Předchůdce	Ondrej Klokoč
Nástupce	Vasil Biľak
Čs. ministr školství
	Ve funkci:; 1953 – 1953
Předchůdce	Zdeněk Nejedlý
Nástupce	Ladislav Štoll
Stranická příslušnost
Členství	KSS (KSČ)
Narození	2. srpna 1914; Banská Bystrica; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. ledna 2000 (ve věku 85 let); Bratislava; Slovensko
Profese	pedagog, politik a vysokoškolský učitel
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Ernest Sýkora (2. srpna 1914 Banská Bystrica – 15. ledna 2000 Bratislava^[1]) byl slovenský a československý poválečný politik Komunistické strany Slovenska, ministr vlád Československa, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Národního shromáždění ČSR.

Biografie

Za druhé světové války se podílel na odboji. V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání, kde zastával post redaktora povstaleckého deníku Útok. Později vedl zpravodajskou agenturu v Banské Bystrici. Byl nositelem četných státních vyznamenání.^[2] V srpnu 1945 byl na konferenci českých a slovenských mládežnických organizací zvolen předsedou celostátního hnutí Ústředí mládeže ČSR. V mládežnickém hnutí se angažoval i později. Na 1. konferenci, kterou pořádal Zväz slovenskej mládeže v Bratislavě v květnu 1948 měl hlavní projev.^[3]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS, respektive za Zväz slovenskej mládeže. Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946. Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady.^[4] Znovu se do celostátního zákonodárného sboru dostal po volbách do Národního shromáždění roku 1948, kdy se stal poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Liptovský Svätý Mikuláš. Na postu poslance setrval do voleb do Národního shromáždění 1954.^[5]^[6]

Zastával i četné další funkce. Byl členem Ústředního výboru KSS a na 9. sjezdu KSČ byl zvolen i do Ústředního výboru Komunistické strany Československa.^[7]

Dlouhodobě působil v Sboru pověřenců. V 10. Sboru pověřenců působil v letech 1950–1953 a pak znovu od roku 1953 až do roku 1958 v 10. Sboru pověřenců, 11. Sboru pověřenců a 12. Sboru pověřenců na postu pověřence školství (v jednotlivých obdobích oficiálně pověřenec školství a osvěty nebo pověřenec školství a kultury). V roce 1950 na tento post nastoupil jako náhrada za Laca Novomeského, který byl odvolán v rámci kampaně proti buržoaznímu nacionalismu.^[8]^[9]

Působil i na celostátní vládní úrovni (roku 1953 byl ministrem školství a osvěty ve vládě Antonína Zápotockého a v první vládě Viliama Širokého). Významně ovlivňoval proměny školského systému na Slovensku. Působil jako vysokoškolský učitel a děkan Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Dále působil v Slovenské akademii věd i Československé akademii věd. Publikoval četné studie a odborné články.^[10]^[2]^[7]

Odkazy

Reference

↑ Ernest Sýkora [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Sýkora, Ernest, 1914-2000 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (slovensky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 461, 496.
↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-03]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. cibulka.net [cit. 2012-01-02]. Dostupné online.
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 626–627.
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 402.
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 503.