Erik Adolf Saudek

Erik Adolf Saudek
Erich Adolf Saudek (ČTK, asi okolo roku 1950)
Narození	18. října 1904 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. července 1963 (ve věku 58 let) Sozopol Bulharská lidová republika
Povolání	překladatel, režisér, divadelní kritik, literární kritik, redaktor a dramaturg
Manžel(ka)	Eva Vrchlická 1. manželka Věra Saudková 2. manželka
Rodiče	Emil Saudek otec
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erik Adolf Saudek (18. října 1904 Vídeň^[1], Rakousko – 16. července 1963 Sozopol, Bulharsko) byl český překladatel, převážně z angličtiny (Shakespeare), němčiny (Goethe) a francouzštiny (Moliere). I jeho otec Emil Saudek (1876–1941) byl překladatel a propagátor české literatury (např. O poezii Otokara Březiny, Pod oblohou Otokara Březiny).

Biografie

Studoval střední školu ve Vídni, v Praze pak germanistiku, komparatistiku a dramaturgii na Filozofické fakultě UK. Publikoval v časopisech Cesta, Host, Listy pro umění a kritiku, Komedie, Kritický měsíčník (recenze, kritiky, úvahy). Od roku 1927 překládá Goetha se svým učitelem Otokarem Fischerem a překladatelství se stává jeho hlavním zaměřením. V roce 1929 uvádí jako režisér první české provedení Goethova Fausta ve Fischerově překladu v holešovické Legii malých. Za okupace, kdy byl z rasových důvodů vyřazen z veřejné činnosti, ^[2] vydává některé překlady pod jménem přítele Aloyse Skoumala (Zkrocení zlé ženy, Hamlet).

Po osvobození Československa podepsal v roce 1946 prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[3] Dále připojil svůj podpis pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. V této výzvě se prezentoval jako spisovatel.^[4] V jiném příspěvku k pracovní konferenci spisovatelů-komunistů, konané dne 21. listopadu 1948, odsoudil „maloměšťácký utopický kosmopolitalisnus některých děl Čapkových“ a burcoval dělnickou mládež k tomu, aby začala psát v novém duchu.^[5][3]

Po válce se stal dramaturgem Realistického divadla (1945–1946), divadelním kritikem Lidových novin (1947–1948) a dramaturgem Národního divadla (1949–1953).

Jeho manželkami byly herečka Eva Vrchlická, poté překladatelka Věra Saudková (roz. Davidová), neteř Franze Kafky. S druhou jmenovanou měl čtyři syny a dceru.^{[pozn. 1]}

Utonul o dovolené 16. července 1963 v Černém moři u bulharského Sozopolu.^[7]

Ocenění

• 1955 Státní cena

Překlady

Saudek se nesnažil o tzv. věrný překlad, šlo mu spíše o postižení vnitřního smyslu předlohy a dobového koloritu. K tomu využíval i hovorové češtiny a umísťování nejzávažnějších slov na konec veršů, kde byly rýmem zdůrazněny. Zásadní význam má jeho 15 překladů nejhranějších Shakespearových her, na kterých pracoval od roku 1936 (Julius Caesar) až do své smrti (nedokončený překlad Troilus a Cressida).^[8]

• Joseph Conrad: Náhoda (1932, s R. Wellkem), Zlatý šíp (1934)
• Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera (1927, s O. Fischerem), Viléma Meistera léta učednická (1928, s Vojtěchem Jirátem), Spříznění volbou (1932, s O. Fischerem), Torquato Tasso (1931)
• Gerhart Hauptmann: Před západem slunce (1933)
• Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann: Zachýsek zvaný Rumělka – Zlatý kořenáč (1961)
• Gottfried Keller: Lidé seldwylští (1934)
• Labuť a růže (1966, překlad poezie od Shakespeara k Rilkovi, uspořádal A. Skoumal)
• Molière: Jíra Danda (1949), Lakomec (1959)
• Růže ran (výbor z německé barokní lyriky, pod pseud. Karel Brož)
• William Shakespeare: Julius Caesar (1936), Král Lear (1957), Večer tříkrálový (1937), Sen noci svatojánské (1938), Romeo a Julie (1938), Veselé windsorské paničky (1939), Zkrocení zlé ženy (1939, jako A. Skoumal), Hamlet (1941, jako A. Skoumal), Jak se vám líbí (1947), Othello (1949), Benátský kupec (1955), Makbeth (1957), Coriolanus (1959), Antonius a Kleopatra (1961), Troilus a Kressida (nedokončeno)
• Thornton Wilder: Most Svatého Ludvíka krále (1930)
• Jasnější než slunce. Udmurtská báseň. Praha – Moskva 4, 1949, 11–12, s. 354.

Odkazy

Poznámky

1. Věra Saudková byla dcerou Otilie Davidové (zvané Ottla) (nejmladší sestry Franze Kafky) a JUDr. Josefa Davida (1891–1962). Měla pět dětí: syna Vladimíra Saudka (* 12. února 1950),^[6] syna Vojtěcha Saudka (1951–2003), dceru Annu Třeštíkovou, syna Františka a Josefa Saudka.

Reference

1. Matriční záznam o narození a obřízce Archivováno 6. 12. 2018 na Wayback Machine. židovské náboženské obce ve Vídni
2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 428
3. KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175, 278. 
4. Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-12-12]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
5. SAUDEK, E. A. Psát! Na okraj pracovního aktuvu spisovatelů-komunistů. S. 944–945. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-12-12]. Roč. 17, čís. 48, s. 944–945. Dostupné online. 
6. Vladimír Saudek (* 12. února 1950) – překladatel z francouzštiny [online]. Web Obec překladatelů, rev. 2016-09-12 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
7. Vyhledávání — Kalendárium. Česká televize [online]. [cit. 2021-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-10. 
8. BEJBLÍK, Alois. Saudkův Shakespeare. Divadelní noviny. Září 1963, s. 2. Dostupné online. 

Související články

• Literární překlad

Literatura

• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 254
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 70–3, 91, 104, 368–9, 371–2
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 37, 93, 153, 160, 166–8, 170–1, 175–6, 181, 185, 207–8, 210–1, 213, 219, 221–2, 288, 290, 307, 324, 358, 381, 402, 413–6, 477–484, 499, ISBN 978-80-200-1502-0
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 38, 82
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 77, 95
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189, 338, 357, 360, 374, 527, 596, 619
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 428–9
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 259, 260
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 165
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 175, 177–8, 180, 183–7, ISBN 978-80-239-9604-3
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 182, ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 184, 211, 217, 298, 323, 327, 370, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Osoba Erik Adolf Saudek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Erik Adolf Saudek
• Erik Adolf Saudek v informačním systému abART
• Saudek Erik Adolf (* 18. 10. 1904, Vídeň, Rakousko – † 16. 7. 1963, Sozopol, Bulharsko) [online]. Web Obec překladatelů (archivní verze) [cit. 2021-05-05]. Divadelní a literární kritik, překladatel z angličtiny, francouzštiny a němčiny. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-19. 

Portály: Česko | Lidé | Literatura