PROFILBARU.COM

Emil Králíček
Emil Králíček
	architekt Emil Králíček
Narození	11. října 1877; Německý Brod, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. března 1930 (ve věku 52 let); Praha, Československo
Místo pohřbení	Třeboradický hřbitov
Povolání	architekt a stavitel
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Králíček (11. říjen 1877, Německý Brod – 26. března 1930, Praha^[1]) byl český secesní a kubistický architekt.

Život

Vystudoval reálné gymnázium v Táboře a stavební průmyslovou školu v Praze. Po jejím absolvování nastoupil v roce 1897 do projekční kanceláře Antonína Balšánka. V té době zde pracoval na projektech budovy Muzea hlavního města Prahy nebo divadla v Plzni.

Okolo roku 1900 odešel do Darmstadtu, kde tehdy vznikala umělecká kolonie na Mathildenhöhe. Zde pracoval v ateliéru Josepha Marii Olbricha. Tím se dostal od Balšánkových konzervativních historizujících projektů k moderní secesní architektuře. Do Prahy se vrátil asi v roce 1903 a nastoupil jako projektant u přední stavební firmy Matěje Blechy v Karlíně. Zabýval se především navrhováním průčelí. V letech 1904–1906 spolupracoval s prof. Celdou Kloučkem na projektech a výzdobě domovních průčelí a vestibulů pro firmu Matěje Blechy. V roce 1907 se stal hlavním projektantem firmy M. Blecha. Spolupracoval se sochaři A. Waigantem, K. Pavlíkem a A. Odehnalem.

Po roce 1911 nastoupil v pražské architektuře kubismus. Králíček v tomto plodném období projektoval mimo jiné dům Diamant na rohu Spálené a Lazarské ulice v Praze na Novém Městě včetně sousední niky na barokní sochu sv. Jana Nepomuckého. Byl také autorem kubistického kandelábru pouliční lucerny na Jungmannově náměstí. V roce 1912 se oženil s Emilií Kindlovou v Týnském chrámu v Praze. V roce 1913 od firmy Blecha odešel a prováděl návrhy pro různé stavitele.

V době první světové války byl povolán do vojenské služby v rakouském Svatém Hypolitu, ale byl vyreklamován a později přeložen do Prahy na vojenské velitelství pro potřeby vojenských staveb v Praze, čímž se vyhnul nasazení na frontu.

V letech 1918–1919 Pracoval pro firmu Řehák a Nejedlý. Pro tuto firmu navrhl například hydroelektrárnu ve Spálově nedaleko Železného Brodu.^[2] Po roce 1922 založil společnou firmu s ing. Rudolfem Šolcem.

V roce 1930 spáchal sebevraždu.

Firma Králíček - Šolc fungovala až do komunistického převratu v únoru 1948, v roce 1949 byla zestátněna.

Stavby (výběr)

1904–1905 Dům stavitele Blechy, Praha 1 – Nové Město, čp. 235, (rostlinná secese)
1904–1905 Kostel sv. Vojtěcha, Praha 8 – Libeň, Zenklova ul. (secese)
asi 1905 Dům (původně banka), Praha 8 – Karlín, Sokolovská 438 (secese)
1908–1909 Vila Kraus, Praha 6 – Bubeneč, čp. 289, Na Zátorce 3 (geometrická secese)
1909–1910 Hotel Zlatá husa, Praha 1 – Nové Město, čp. 839, (geometrická secese)
1909–1910 Palác Palmovka, Praha 8 – Libeň, čp. 890, Sokolovská 125 (secese)
1909–1910 Banka Slávie, Lvov
1909–1910 Libeňská sokolovna, Praha 8 – Libeň, čp. 2, Zenklova 37 (secese)
1910 Vila Mareš, Praha 6 – Bubeneč, čp. 320, Na Zátorce 7, U Vorlíků 13, (geometrická secese)^[3]
1910 Bytový dům, Praha 8 – Karlín, čp. 519, Hybešova 5 (secese), výzdoba Antonín Waigant^[4]
1911 Kancelářský dům s obchody (Vaňkova semena), Praha 7 – Holešovice, čp. 861, Bubenské nábřeží 9, spolu s Matějem Blechou (vrcholná secese s výrazným architektonickým dekorem)^[4]
1911–1913 Adamova lékárna, Praha 1 – Nové Město, čp. 775, Václavské nám. 8, (geom. secese a kubismus)
1911–1913 kubistická lucerna, Praha 1 – Nové Město, Jungmannovo nám., (součást projektu Adamovy lékárny)
1911–1919 Palác Rokoko (Šupichovy domy), Praha 1 – Nové Město, čp. 794, 626, Václavské nám. 38, 40
1912–1913 Dům Diamant, Praha 1 – Nové Město, čp. 82, Spálená 4, (kubismus)
1912–1913 Oblouk nad sochou sv. Jana Nepomuckého, Praha 1 – Nové Město, Spálená ul.
1912–1913 Betlémská kaple na Žižkově, Praha 3, Prokopova 4 (pozdní secese a kubismus)
1912–1913 Všeobecná záložna v Karlíně, Praha 8 – Karlín, čp. 539, Sokolovská 31 (secese)^[4]
1912–1913 Vila, Praha 1 – Hradčany, čp. 247, Na baště sv. Ludmily 13 (secese)^[4]
1912–1913 Vila na Libušince, Praha 2 – Vyšehrad, čp. 50, Rašínovo nábřeží 26 (kubizující secese)^[4]
1912–1913 Vila generálního rady Beniese, (Beniesova vila), Lysá nad Labem-Litol, (kubismus)
1914–1915 Bytový dům, Praha 1 – Staré Město, čp. 790, Haštalská 11 (geometrizující secese)^[4]
1922 Malá vodní elektrárna Spálov, Spálov, (art-déco)^[2]
Bývalá Karlínská záložna, ul. 1 pluku (pozdní secese a kubismus)

Nedoložená díla

1922–1924 Průčelí budovy pro ministerstvo unifikací a ústavní soud, Praha 1 – Staré Město, čp. 900, ul. Dušní 17, dnes Vyšší odborná škola stavební a střední průmyslová škola stavební. Původní projekt obecné školy z roku 1914 Ludvík Kysela. V letech 1920–1922 projekt přepracován na budovu pro Ministerstvo unifikací. Projektanti: Ing. Nejedlý, Jaroslav Moravec, Bohumír Hollman. Návrh průčelí je Zdeňkem Lukešem připisován Emilu Králíčkovi. Nedoloženo.^[5]

Spisy

Spolu s Matějem Blechou zastoupen ve sborníku Pražské novostavby : fasády, detaily, vchody, portály a vestibuly. Svazek Díl druhý. Vídeň: Anton Schroll, 1911. 80 fotografických snímků na 64 listech s.
Emil Králíček, Josef Kafka: Rodinný dům : Praktický rádce pro každého, kdo zamýšlí vlastní bydlo si zříditi, Praha : F. Šimáček, 1911.^[6] Kniha vyšla znovu v letech 1915^[7] a 1929^[6].

Výstavy

V roce 2004 uspořádala Galerie Jaroslava Fragnera a Museum Künstlerkolonie Darmstadt výstavu Emil Králíček – zapomenutý mistr secese a kubismu, kurátor: Zdeněk Lukeš.

Galerie

Stavby Emila Králíčka
Vstupní průčelí Libeňské sokolovny, Praha-Libeň, 1909–1910,
Průčelí Adamovy lékárny na Václavském náměstí, Praha, 1911–1913
Adamova lékárna, detail průčelí
Adamova lékárna, Praha, 1911–1913, průčelí
Vila generálního rady Beniese, Litol, 1912–1913
Šupichovy domy, Praha, 1911–1919
Šupichovy domy, Praha, 1911–1919, detail průčelí
Šupichovy domy, Praha, 1911–1919, detail průčelí
Šupichovy domy, Praha, 1911–1919, zastřešení pasáže
Dům Diamant, Praha-Nové Město, 1912–1913
Vstup do domu Diamant, Praha, 1912–1913
Dům Diamant, Praha, 1912–1913, detail průčelí
Oblouk nad sochou sv. Jana Nepomuckého, Praha, 1912–1913
Betlémská kaple na Žižkově, 1912–1913
Betlémská kaple na Žižkově, 1912–1913, detail průčelí
Malá vodní elektrárna ve Spálově - objekt u bitouchovského jezu
Malá vodní elektrárna ve Spálově
Kubistická lampa v Praze

Odkazy

Reference

↑ oznámení o úmrtí arch.Emila Králíčka, Národní politika, 28.3.1930, str.č.11
↑ ^a ^b Ing. Nejedlý, Řehák a spol. : Hydrocentrály na Jizeře pod Spálovem. In: KOLINSKÝ, Otakar; STOCKÝ, Josef. Kapitoly o průmyslu Pražského kraje. Praha: Spolek československých inženýrů, 1925. S. 237–252. (česky, francouzské resumé)
↑ SVOBODA, Jan E.; LUKEŠ, Zdeněk; HAVLOVÁ, Ester. Praha 1891-1918 : kapitoly o architektuře velkoměsta. Praha: Libri, 1997. 303 s. ISBN 80-85983-20-6. Kapitola Mezi Královskou oborou a Hradem, s. 184.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Územně analytické podklady hlavního města Prahy : Architektonicky cenné stavby a soubory. Praha: Útvar rozvoje hl. m. Prahy, 2007. 67 s. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 494
↑ ^a ^b záznam v katalogu NK ČR
↑ záznam v katalogu NK ČR

Literatura

LUKEŠ, Zdeněk. Lampa, která předběhla dobu. Lidové noviny. 10. 4. 2010, s. 31. ISSN 0862-5921.
LUKEŠ, Zdeněk. Emil Králíček : zapomenutý mistr secese a kubismu. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 2004. ISBN 80-239-3644-1. (česky, německy)
KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ŠLAPETA, Vladimír. In: Praha : Architektura XX. století. Praha: Zlatý řez, 1998 (2. vydání). ISBN 80-901562-3-1.
ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8.
LUKEŠ, Zdeněk. Emil Králíček. Zlatý řez. Leden 1993, čís. 3, s. 6–11. ISSN 1210-4760.
LUKEŠ, Zdeněk; SVOBODA, Jan E. Architekt E. Králíček - zapomenutý zjev české secese a kubismu. Umění. 1984, roč. 32, čís. 5, s. 441–449. ISSN 1804-6509. (česky, německé resumé)