Émerson Ferreira da Rosa zkráceně jen Émerson (* 4. dubna 1976, Pelotas, Brazílie), je bývalý brazilský fotbalista, který hrál na postu záložníka. Na svém kontě má několik desítek startů za brazilskou reprezentaci. Svou kariéru zakončil v brazilském klubu Santos FC.[1]
Do světa velkého fotbalu jej uvedlo Grêmio, se kterým roku 1995 vyhrál Copa Libertadores, roku 1996 vyhrál soutěž Recopa Sudamericana a Brasileirão (nejvyšší brazilskou ligu) a rok poté Copa do Brasil (brazilský domácí pohár). Poprvé ho trénoval Luiz Felipe Scolari, který Émersona později povolával do reprezentace. Na začátku kariéry jej postihlo vážné zranění kolena, které překonal.[2]
V roce 1997 opustil Brazílii a zamířil do německého klubu Bayer Leverkusen, kde posléze strávil tři roky. Leverkusen se držel na špici Bundesligy, ale první mistrovský titul nevybojoval. V ročníku 1997/98 skončil tým třetí, následně dvakrát za sebou druhý. Svoji první sezonu v klubu poprvé zažil atmosféru Ligy mistrů. Jeho góly sehrály důležitou roli při postupu ze skupiny F. Ve třetím zápase na hřišti Sportingu v 82. minutě pojistil výhru 2:0, poté co se v 70. minutě trefil jeho parťák ze středu pole Stefan Beinlich.[3] Další zápas, tentokráte se Sportingem doma, přispěl k výhře 4:1 dokonce dvěma góly.[4] A v pátém zápase na půdě belgického Lierse SK otevřel skóre, výhru 2:0 poté pojistil Ulf Kirsten.[5] Kvůli kartám nemohl nastoupit do klíčového zápasu s AS Monaco, který Leverkusen zvládl na k postupu dostačující remízu 2:2.[6] Ve čtvrtfinále ale Leverkusen nestačil na pozdějšího vítěze Real Madrid. Émerson si po dobu působení udržel místo v základní sestavě a ve třetí sezoně byl vyhlášen nejlepším hráčem ligy. Během léta v roce 2000 si jeho služby zajistil italský klub AS Řím, který za Émersona zaplatil 11 milionů liber.[7]
Émerson ve středu pole předváděl kvalitní výkony, které římskému celku pomohly získat mistrovský titul v ročníku 2000/01.[2] I další sezonu pokračoval ve stabilních výkonech, které ale Římu nakonec nestačily na obhajobu, o pouhý bod udržel první příčku Juventus. Zasloužil si ale nominaci na MS 2002.[8] Za římský klub hrál další dvě sezony, kdy tým skončil osmý (2002/03) a druhý (2003/04). V roce 2003 o jeho služby projevila zájem londýnská Chelsea, do které v té době zrovna vstoupil ruský miliardář Roman Abramovič. Avšak Řím nabídku 17,5 milionu liber odmítl a sám Emerson upřednostňoval setrvání v Itálii.[9] Další léto už ale Émerson římský celek opustil a spolu s trenérem Capellem odešel do Juventusu, římskému rivalovi.[10]
V ročníku 2004/05 jej Capello tradičně využíval jako defenzivního záložníka vedle Blasiho či Appiaha, případně Tacchinardiho. Zálohu zpravidla doplňovali krajní záložníci Nedvěd s Camoranesim. Ve 33 utkáních Serie A se trefil dvakrát, a to do sítě Cagliari a Sieny. Juventus obhájil mistrovský titul. Na Émersona bylo spolehnutí také v rámci Ligy mistrů, kde Juventus postoupil ze skupiny bez prohry a s jedinou remízou. V prvním zápase osmifinále hrála Stará dáma na půdě Bílého baletu a prohrála 0:1. Juventus doma vyhrál 2:0 v prodloužení a postoupil dále.[11] Ve čtvrtfinále ale Juventus nestačil na Liverpool, jenž později soutěž vyhrál.
Další ročník 2005/06 Juventus znovu obhájil titul. Émerson odehrál 34 zápasů Serie A a vstřelil 2 góly. Juventus se dostal do osmifinále Ligy mistrů, kde narazil na německý klub Werder Brémy. V Brémách mužstvo nestačilo na domácí a prohrálo 2:3. Doma se Juventus zmátořil a na brzkou branku Micouda odpověděl v 65. minutě Trézéguet a v 88. minutě po chybě gólmana Wieseho samotný Émerson, který si v zápase připsal několik střeleckých pokusů do statistik. Díky pravidlu venkovních gólů postupoval Juventus.[12] [13] Ve čtvrtfinále se Émerson a jeho pravidelný spoluhráč ze zálohy Patrick Vieira postavili Vieirově bývalému týmu, Arsenalu. Émerson ani Vieira se nedokázali bránit proti záloze soupeře, potíže jim působil především 19letý talent Cesc Fabregas.[14] Juventus zaslouženě podlehl 0:2, do odvety navíc tým nastupoval bez vykartovaného Vieiry.[15] Doma Juventus pouze remizoval 0:0 a znovu zakončil cestu Ligou mistrů ve čtvrtfinále.
Émerson strávil v Juventusu dvě sezony než odešel do španělského Realu.[16] Ten za něj a za obránce Cannavara zaplatil přibližně 20 milionů eur. Rovněž trenér Capello přijal post trenéra v Realu. Důvodem odchodu byla aféra známá jako Calciopoli, kdy byl Juventus za ovlivňování zápasů přeřazen do druhé ligy – Serie B.[16] Většina hvězd včetně Émersona odešla.
Když kouč Capello, záložník Émerson a obránce Cannavaro dorazili do Realu, byl madridský klub tři roky bez mistrovského titulu díky barcelonskému rivalovi. Émerson ve španělské La Lize debutoval hned 1. kolo doma proti Villarrealu, zápas skončil 0:0.[17] Capello na něj spoléhal ve středu pole podobně jako, když jej vedl v Juventusu a Římě. Uprostřed záložní řady jej obvykle doplňovali Mahamadou Diarra anebo Guti. Důležité vítězství (2:0) si Real připsal doma proti Barceloně 22. října 2006.[18] V listopadovém zápase proti Celtě Vigo dal svou první branku, když se hlavou prosadil po rohovém kopu, Real ale doma překvapivě prohrál 1:2.[19] Celkem zasáhl do 28 utkání La Ligy včetně posledního kola doma proti Mallorce. Po prvním poločase Real prohrával 0:1, k jistotě titulu ale potřeboval vyhrát. Capello o přestávce stáhl Émersona a nahradil jej Gutim, byl to ale nakonec jiný střídající, Reyes, kdo dvěma brankami otočil na konečných 3:1.[20] Real tak vyhrál titul poprvé od roku 2003.
Po vyhazovu trenéra Capella přišel na jeho místo Bernd Schuster, který s Émersonem nepočítal, ten tak zamířil zpátky do Itálie, tentokrát do AC Milán.[21] V milánském klubu strávil dvě sezóny, ale jeho čas na hřišti byl minimální a většinou zůstal na lavičce. V dubnu 2009 se s klubem domluvil na rozvázání smlouvy.[22]
[23]
Fabien Barthez • Lionel Charbonnier • Bernard Lama • Laurent Blanc • Vincent Candela • Marcel Desailly • Frank Leboeuf • Bixente Lizarazu • Lilian Thuram • Alain Boghossian • Didier Deschamps – • Youri Djorkaeff • Christian Karembeu • Emmanuel Petit • Robert Pirès • Patrick Vieira • Zinédine Zidane • Bernard Diomède • Christophe Dugarry • Stéphane Guivarc'h • Thierry Henry • David Trézéguet Trenér: Aimé Jacquet
Cláudio Taffarel • Carlos Germano • Dida • Cafu • Aldair • Júnior Baiano • Roberto Carlos • Zé Carlos • André Cruz • Zé Roberto • Gonçalves Botafogo • César Sampaio • Giovanni • Carlos Dunga – • Rivaldo • Emerson • Doriva • Leonardo • Denílson • Bebeto • Edmundo • Ronaldo Trenér: Mário Zagallo
Dražen Ladić • Marijan Mrmić • Vladimir Vasilj • Slaven Bilić • Robert Jarni • Goran Jurić • Dario Šimić • Igor Štimac • Igor Tudor • Aljoša Asanović • Zvonimir Boban – • Krunoslav Jurčić • Zoran Mamić • Silvio Marić • Robert Prosinečki • Anthony Šerić • Zvonimir Soldo • Mario Stanić • Ardian Kozniku • Petar Krpan • Davor Šuker • Goran Vlaović Trenér: Miroslav Blažević
Dida • Marcos • Heurelho Gomes
Maicon • Lúcio • Roque Júnior • Emerson • Gilberto Silva • Robinho • Kaká • Adriano • Ronaldinho • Zé Roberto • Cicinho • Juan • Luisão • Léo • Gilberto Silva • Juninho • Renato • Júlio Baptista • Ricardo Oliveira • Edu
Carlos Alberto Parreira
Dida • Željko Kalac • Valerio Fiori
Cafu • Paolo Maldini • Kacha Kaladze • Emerson • Gennaro Gattuso • Filippo Inzaghi • Clarence Seedorf • Alberto Gilardino • Alessandro Nesta • Dario Šimić • Marek Jankulovski • Giuseppe Favalli • Yoann Gourcuff • Andrea Pirlo • Kaká • Massimo Ambrosini • Daniele Bonera • Serginho • Cristian Brocchi • Massimo Oddo
Carlo Ancelotti
Dida • Željko Kalac
Massimo Oddo • Kacha Kaladze • Alessandro Nesta • Marek Jankulovski • Massimo Ambrosini • Gennaro Gattuso • Andrea Pirlo • Clarence Seedorf • Kaká • Filippo Inzaghi • Cafu • Giuseppe Favalli • Daniele Bonera • Emerson • Cristian Brocchi • Alberto Gilardino
Dida • Marcos
Cafu • Odvan • Antônio Carlos • Emerson • Roberto Carlos • Amoroso • Vampeta • Ronaldo • Rivaldo • Alex • Evanílson • César Belli • João Carlos • Serginho • Marcos Paulo • Flávio Conceição • Beto • Christian • Ronaldinho • Zé Roberto
Vanderlei Luxemburgo
Iker Casillas
Sergio Ramos • Fabio Cannavaro • Roberto Carlos • Iván Helguera • Miguel Torres • Míchel Salgado • Álvaro Mejía • Raúl Bravo • Marcelo Vieira • Mahamadou Diarra • Guti • José Antonio Reyes • Emerson • David Beckham • Fernando Gago • Cicinho • Rubén de la Red • Miguel Ángel Nieto • Ruud van Nistelrooy • Raúl González • Robinho • Gonzalo Higuaín • Antonio Cassano • Ronaldo
Fabio Capello
Francesco Antonioli • Cristiano Lupatelli
Vincent Candela • Cafu • Walter Samuel • Antônio Carlos Zago • Jonathan Zebina • Aldair • Amedeo Mangone • Damiano Tommasi • Francesco Totti • Cristiano Zanetti • Hidetoši Nakata • Gianni Guigou • Emerson • Marcos Assunção • Alessandro Rinaldi • Eusebio Di Francesco • Marco Delvecchio • Gabriel Batistuta • Vincenzo Montella
Gianluigi Buffon • Antonio Chimenti
Fabio Cannavaro • Lilian Thuram • Gianluca Zambrotta • Jonathan Zebina • Gianluca Pessotto • Alessandro Birindelli • Paolo Montero • Ciro Ferrara • Igor Tudor • Andrea Masiello • Mauro Camoranesi • Emerson • Pavel Nedvěd • Manuele Blasi • Rubén Olivera • Stephen Appiah • Alessio Tacchinardi • Olivier Kapo • Zlatan Ibrahimović • Alessandro Del Piero • Marcelo Zalayeta • David Trézéguet • Adrian Mutu