Pocházel z původně etnicky českého žateckého rodu. Teprve jeho dědeček přijal německou variantu příjmení (původně Podzimek).[2] Eduard Herbst vystudoval právo na Vídeňské univerzitě a roku 1842 nastoupil do státních služeb jako úředník v Dolních Rakousích. V roce 1843 získal titul doktora práv. V roce 1847 vyučoval trestní právo na Lvovské univerzitě, kde si vymohl, že smí přednášet německy místo v latině. Od roku 1858 učil na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.[3]
Vstup do politiky a ministerská kariéra
Počátkem 60. let 19. století se zapojil do politiky. Od roku 1861 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii venkovských obcí (obvod Šluknov, Haňšpach[4]). A zemský sněm ho obratem jmenoval i do Říšské rady (tehdy ještě nevolena přímo, ale delegována zemskými zákonodárnými sbory). V letech 1862–1868 zasedal zároveň v pražské městské radě. Již tehdy se profiloval jako schopný řečník a německý liberál, který v roce 1866 ostře na zemském sněmu odmítal státoprávní ambice Čechů. Získal si díky tomu sympatie etnicky německého, zejména městského, obyvatelstva Čech a přezdívku König Eduard.[3] Představitel české konzervativní šlechty Jindřich Jaroslav Clam-Martinic ho ironicky nazýval králem Eduardem z Deutsch-Böhmen a etnicky česká populace v něm viděla nepřítele. V lednu 1868 se proti jeho návštěvě coby ministra odehrávaly v Praze české demonstrace.[5]
V polovině 60. let patřil mezi velkorakouské unionisty (termín historika Otty Urbana), tedy stoupence jednotného rakouského státu zahrnujícího i Uhersko. Odmítal dualistické řešení v podobě rakousko-uherského vyrovnání.[6] Když rakousko-uherské vyrovnání nicméně bylo provedeno, objevil se 30. prosince1867 jako člen vlády Karla von Auersperga na pozici ministra spravedlnosti Předlitavska. Portfolio si udržel i v následné vládě Leopolda Hasnera, do 12. dubna1870
.[7] Ve vládě patřil mezi předáky centralisticky orientované rakouskoněmecké většiny ministrů, kteří odmítali větší pravomoci historických zemí a české státoprávní aspirace. A místo toho prosazovali Předlitavsko jako centralizovaný moderní stát převážně německého charakteru. Podobně jako Ignaz von Plener nebo Karl Giskra byl ve vládě reprezentantem sociálně a názorově soudržné skupiny německých intelektuálů měšťanského původu. Tato skupina měla ve vládě převahu a když panovník vyzval vládu k předložení memoranda k řešení státoprávních otázek, podílel se spolu s nimi na formulaci memoranda, které důrazně odmítalo jakékoliv náznaky federalizace Předlitavska.[8]
Jako liberál se zasloužil o četné demokratické zákony, včetně Májových zákonů oslabujících vliv katolické církve na občanské záležitosti nebo tiskový zákon.[3][2] V ekonomických otázkách byl stoupencem volného trhu. Na krach na vídeňské burze roku 1873 a následnou vlnu bankrotů reagoval s tím, že stát by se měl zdržet intervencí („je třeba nechat odumřít shnilé hodnoty, očistit od nich trh a tak jej zbavit různých parazitů.“). Zároveň ale historik Otto Urban poukazuje na to, že Hebrst se jako jeden z mála představitelů rakouskoněmeckých liberálů v gründerské éře prosperity před krachem nijak osobně neobohacoval a nebyl sám účasten na zakládání finančních ústavů a dalších firem.[9]
Hrob Eduarda Herbsta na centrálním hřbitově ve Vídni
Parlamentním předákem německorakouských liberálů
Na Říšské radě zasedal i ve funkčním období 1867–1870 (kurie venkovských obcí Čechy), 1870–1871 (Čechy), 1871–1873 (kurie venkovských obcí Čechy). Zvolen sem byl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 (kurie venkovských obcí v Čechách, obvod Děčín, Rumburk, Cvikov, Šluknov).[4] Po odchodu z vlády v roce 1870 byl předákem liberální opozice proti vnímané koalici slovanských autonomistů a německých konzervativců za vlády Alfreda von Potockého. Když se rakouskoněmečtí liberálové opět dostali k moci za vlády Adolfa von Auersperga, členem kabinetu se nestal, ale patřil mezi hlavní parlamentní politiky. Do roku 1874 byl předsedou německých liberálů (Deutsche Verfassungspartei, Ústavní strana, v jejichž rámci představoval vůdce křídla tzv. staroněmců.[10]), pak jeho místo zaujal Ernst von Plener. Zasloužil se o prosazení přímé volby do Říšské rady, která omezila pravomoci zemských sněmů. Zabýval se též rozpočtovou politikou a rozvojem železniční sítě. V roce 1878 ovšem ostře odmítal anexi Bosny a Hercegoviny. V následných letech, kdy vláda Eduarda Taaffeho nadlouho oživila konzervativně-federalistickou koalici (železný kruh pravice), působil opětovně jako opoziční předák.[3][11]
Odmítal Stremayrova jazyková nařízení (vládní nařízení posilující roli češtiny ve vnějším úředním styku v Čechách) a na Říšské radě podal návrh na jejich opětovný přezkum s tím, že byla vydána nezákonně. V letech 1883–1884 navrhoval na zemském sněmu neúspěšně rozdělení Čech podle národnostních hranic změnou volebních a správních (okresních) obvodů. Šlo o novou koncepci, která v následujících desetiletích byla jedním z hlavních požadavků etnických Němců v Čechách.[12][13]
Poslanecký mandát na Říšské radě obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1879 (kurie venkovských obcí v Čechách, obvod Děčín, Rumburk, Cvikov, Šluknov), volbách do Říšské rady roku 1885 (nyní již za městskou kurii v Dolních Rakousích, obvod Vídeň, I. okres) a volbách do Říšské rady roku 1891 (opět za městskou kurii Vídeň, I. okres).[4] Na českém sněmu zasedal do roku 1891 a na Říšské radě setrval až do své smrti.[3]
Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[14] Od roku 1881 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[15] Za tento klub byl zvolen i v roce 1885.[16] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[17] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[18] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[19]
Jeho syn Ernst Herbst zasedal rovněž na zemském sněmu a Říšské radě. Zemřel roku 1922.[20] V politice byl aktivní i jeho zeť Heinrich Hütter.[21]
Odkazy
Reference
↑Matrika zemřelých, sv. Augustin, Vídeň, 1886-1898, str. 44. Vídeň: Matricula Online Dostupné online. (německy)
↑ abHerain, Jan: Dva Čechové Žatečtí, Časopis společnosti přátel starožitností českých, září 1893 [online]. historie.hranet.cz [cit. 2013-03-19]. Dostupné online.
↑ abcdeÖsterreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN978-3-7001-3213-4. Kapitola Herbst, Eduard (1820-1892), Parlamentarier und Jurist, s. 280. (německy)
_b_061.jpg)
