Důl Julius v Cvrčovicích byl černouhelným hlubinným dolem založeným v roce 1871 Pražskou železářskou společností, a.s., který byl poslední hloubenou jámou v oblasti.[1][2][3]
Historie
Jáma Julius byla hloubena v letech 1871–1879 v důlních mírách těžaře Václava Černého, které tento nabyl od kladenské vrchnosti.[1] Hloubka těžní jámy byla 188,2 m a byla hloubena v soudkovitém průřezu 5,8 x 3,0 m. Jámou byla dosažena sloj o mocnosti 3,1 m. K odvedení důlních větrů a vody byla využívána štola Segen Gottes[p. 1] (Boží Požehnání). [2][4] V letech 1879–1881 byl proveden geologický průzkum a ověřeny nové sloje o malé mocnosti s tektonickým narušením.[2] Přes obec Cvrčovice vede tzv. Cvrčovický zlom.[5] Těžba na dole Julius nebyla zahájena. V roce 1884 došlo mezi společnostmi Buštěhradské dráhy (BD) a Pražskou železářskou společností (PŽS) k výměně důlních polí. BD za část důlního pole dolu Julius, které bylo připojeno k dolu Ferdinand, postoupila PŽS srovnatelnou část důlního pole dolu Ludmila, které bylo připojeno k dolu Naděje (Hoffnung).[2] V letech 1914–1917 malou část uhelných zásob vytěžil důl Theodor v Pcherách. V roce 1931 byla jáma Julius předána obci, která ji měla využívat jako odpadní jámu.[6] Po smrtelném úrazu v roce 1890 byla jáma zabedněna. Řádné uzavření jámy bylo provedeno v roce 2002 společností Českomoravské doly,a.s.[2][1]
Důl se nacházel v blízkosti železniční vlečky, která vedla k dolu Ferdinand, ale nebyl na ni napojen.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Štola měla délku 450 m, ústí v prostoru posledních domků v Cvrčovicích až k údolí Týneckého potoka. Napojena byla na jámu v hloubce 28,3 m.
Reference
- ↑ a b c KOLEKTIV. Dobývání uhlí na Kladensku. Ostrava: OKD,a.s., 2006. S. 210.
- ↑ a b c d e Důl Julius ve Cvrčovicích [online]. www.jaroslav-junek.cz [cit. 2016-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-05.
- ↑ Kladenský uhelný revír [online]. Kladenský uhelný revír [cit. 2016-05-17]. Kapitola Pražská železářská společnost. Dostupné online.
- ↑ Kladno minulé [online]. www.kladnominule.cz [cit. 2016-05-17]. Kapitola Co zbylo z kladenských dolů. Dostupné online.
- ↑ Kladenský uhelný revír [online]. Kladenský uhelný revír [cit. 2016-05-17]. Kapitola Historie dolování v Kladenské uhelné pánvi. Dostupné online.
- ↑ MELICHAR, Karel. NÁZVY DOLŮ KLADENSKO-RAKOVNICKÉ UHELNÉ PÁNVE [online]. www.mining.cz [cit. 2016-05-17]. SLÁNSKÝ OBZOR 6/1998. Dostupné online.
Externí odkazy
| Doly kladensko-rakovnické uhelné pánve |
|
Amálie • Barré • Beata • Belšanka • Bresson • Caroli • ČSA I, II (Anna, Laura, Laušman I, II) • Engerth • Ferdinand • František v Kladně • František v Mutějovicích • Herget • Humboldt I, II • Jan v Dubí • Jan v Libušíně • Jan v Otvovicích • Julius • Kübeck • Ludmila • Marie Anna • Marie Antonie • Max (President Beneš, Fierlinger II, Gottwald I) • Max Egon • Mayrau (Fierlinger I, Gottwald II) • Michael (Layer) • Nosek (Jaroslav, Tuchlovice) + větrná jáma Pustinka • Perun • Prago (František Josef, Zápotocký) + štola Ferdinand (Josef, Prago IV, Antonín IV) • Prokop • Průhon • Rako • Ronna (Gottwald III) • Schöller (Nejedlý I) • Slaný • Stelčoves • Šebestián (Svatý Jan) • Theodor • Thinnfeld • Václav ve Cvrčovicích • Václav v Kladně • Vítek • Wannieck (Generál Svoboda, Nejedlý II) |
