Druhá vláda Wincentyho Witose byla jedenáctou vládou Druhé Polské republiky pod vedením Wincentyho Witose. Kabinet byl jmenován 28. května 1923 prezidentem Stanisławem Wojciechowským poté, co strany, jež se dohodly na jeho vytvoření svrhly předchozí Sikorského vládu. Kabinet podal demisi 14. prosince 1923[1] po rozporech uvnitř premiérovy Polské lidové strany Piast.
Vláda zrušila Ministerstvo pošt a telegrafů a Ministerstvo veřejného zdraví a zřídila Ministerstvo zemědělských reforem.
Po celou dobu působení předchozí Sikorského vlády se odehrávala jednání mezi pravicí a Polskou lidovou stranou Piast, kterých se mj. zúčastnili Wincenty Witos, Stanisław Głąbiński nebo senátor PSL Piast Ludwik Hammerling. Jednání se účastnili také zástupci křesťanských demokratů a křesťanských národovců, kteří byli proti zemědělské reformě navrhované PSL Piast. V parlamentním klubu PSL Piast se zase skupina okolo Jana Dąbského bránila spolupráci s pravicí. V březnu 1923 Ústřední výbor PSL Piast odmítl koalici strany s levicí a slovanskými národnostními menšinami. Jedinou možností tak bylo spojení s pravicí, jež v dubnu schválil i parlamentní klub strany.
Dne 17. května 1923 byl v bytě senátora Juliana Zdanowského podepsán lanckoronský pakt, nazvaný podle místa dřívějších častých jednání. Po podpisu dohody zástupci PSL Piast, Lidově-národního svazu a křesťanských demokratů (křesťanští-národovci odmítli kompromis zemědělské reformy, ale přislíbili vládě podporu) zůstávala ještě možnost zapojení Národní strany dělnické. Její sjezd 20.-21. května 1923 o zapojení do nové středopravicové parlamentní většiny nerozhodl.
Za takové situace se PSL Piast a Křesťanský svaz národní jednoty rozhodly svrhnout Sikorského kabinet. Premiér Sikorski předložil Sejmu návrh rozpočtového provizoria a hlasování o něm mělo posloužit jako hlasování o důvěře vládě. K hlasování došlo 26. května. Na stranu vlády se postavily Polská socialistická strana a Polská lidová strana Wyzwolenie, protože nechtěly dopustit vládu pravice. Proti vládě se vyslovilo 279 poslanců, pro hlasovalo 117 poslanců. V návaznosti na hlasování vystoupila Dąbského skupina, jež hlasovala pro Sikorského vládu, z PSL Piast a založila parlamentní klub PSL Lidová jednota.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drugi rząd Wincentego Witosa na polské Wikipedii.
Małachowski I • Małachowski II • Gutakowski • Potocki
Kucharzewski • Ponikowski • Steczkowski • Świerzyński • Wróblewski
Daszyński
Moraczewski • Paderewski • Skulski • Grabski I • Witos I • Ponikowski I • Ponikowski II • Śliwiński • Nowak • Sikorski I • Witos II • Grabski II • Skrzyński • Witos III • Bartel I • Bartel II • Bartel III • Piłsudski I • Bartel IV • Świtalski • Bartel V • Sławek I • Piłsudski II • Sławek II • Prystor • Jędrzejewicz • Kozłowski • Sławek III • Zyndram-Kościałkowski • Składkowski
Sikorski II • Sikorski III • Mikołajczyk • Arciszewski • Komorowski • Tomaszewski • Odzierzyński • Hryniewski • Mackiewicz • Hanke • Pająk I • Pająk II • Pająk III • Zawisza • Muchniewski • Urbański I • Urbański II • Sabbat I • Sabbat II • Sabbat III • Sabbat IV • Szczepanik I • Szczepanik II
Osóbka-Morawski I • Osóbka-Morawski II • Osóbka-Morawski III • Cyrankiewicz I • Bierut • Cyrankiewicz II • Cyrankiewicz III • Cyrankiewicz IV • Cyrankiewicz V • Jaroszewicz I • Jaroszewicz II • Babiuch • Pińkowski • Jaruzelski • Messner • Rakowski • Kiszczak • Mazowiecki
Mazowiecki • Bielecki • Olszewski • Pawlak I • Suchocká • Pawlak II • Oleksy • Cimoszewicz • Buzek • Miller • Belka I • Belka II • Marcinkiewicz • Kaczyński • Tusk I • Tusk II • Kopaczová • Szydłová • Morawiecki I • Morawiecki II • Morawiecki III • Tusk III