Dmitrij Danilovič Leljušenko

Dmitrij Danilovič Leljušenko
Narození	20. října^jul. / 2. listopadu 1901^greg. Novokuzněckij
Úmrtí	20. července 1987 (ve věku 85 let) Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Vojenská kariéra
Hodnost	armádní generál
Doba služby	1918-1987
Sloužil	SSSR
Složka	Rudá armáda
Jednotka	1. jezdecká armáda (1919–1920)
Velel	21. mechanizovaný sbor (1941) 1. zvláštní gardový střelecký sbor(1941) 5. armáda (1941) 30. armáda (1941–42) 1. gardová armáda(1942) 3. gardová armáda (1942–44) 4.(gardová) tanková armáda(1944–45) Zabajkalský vojenský okruh (1956–1958) Uralský vojenský okruh (1958–60)
Války	Občanská válka v Rusku Druhá světová válka
Vyznamenání	4x Leninův řád 4x Řád rudého praporu 2x Hrdina Sovětského svazu 2x Řád Suvorova I. stupně 2x Řád Kutuzova I.stupně Řád Bohdana Chmelnického I.stupně Řád Vlastenecké války I.stupně Řád říjnové revoluce Hrdina ČSSR
multimediální obsah na Commons

Dmitrij Danilovič Leljušenko (rusky: Дмитрий Данилович Лелюшенко, 20. října^jul./ 2. listopadu 1901^greg. Novokuzněckij (dnes v Rostovské oblasti) – 20. července 1987, Moskva) byl sovětský vojevůdce, hrdina SSSR a hrdina ČSSR, od roku 1959 v hodnosti armádního generála. Za druhé světové války velel armádám, naposledy tankové.

Život

Pocházel z ukrajinské^[1] rolnické rodiny. Jako voják bojoval v letech 1918–1920 již v ruské občanské válce. V sovětsko-finské zimní válce působil ve funkci velitele tankové brigády. Během Velké vlastenecké války velel zpočátku 21. mechanizovanému sboru, posléze několika armádám. Od roku 1944 velel 4. gardové tankové armádě, která společně s 3. gardovou tankovou armádou Pavla Semjonoviče Rybalka osvobodila dne 9. května 1945 Prahu. Od roku 1956 působil jako velitel několika sovětských vojenských okruhů.

4. gardová tanková armáda

4. tanková mechanizovaná armáda vznikla dne 18. března 1945 přejmenováním 4. tankové armády (1943–1945), jako taková během Velké vlastenecké války bojovala na hlavním západním strategickém směru, kde spadala pod 1. ukrajinský front (1943–1945) maršála SSSR Ivana Stěpanoviče Koněva. Jako taková se v roce 1945 zúčastnila bojů o Berlín a v závěru války i Pražské operace. Armáda byla po válce dne 10. června 1945 přejmenováno na 4. gardovou tankovou armádu (1945–1957). Od března 1945 do června 1945 byl jejím velitelem Dmitrij Danilovič Leljušenko. Z výzbroje této armády také pocházel známý pražský Smíchovský tank číslo 23, který sovětská vláda prostřednictvím Rudé armády věnovala na památku osvobození ČSSR hlavnímu městu Praze (v 90. letech 20. století známý též jako "Růžový tank").

Tank č. 23 – sovětský tank IS-2, původně památník osvobození v Praze, v roce 1991 přebarven na růžovo a poté umístěn v muzeu v Lešanech

Vzdělání

• 1925 absolvoval Vojensko-politickou školu Engelse
• 1927 absolvoval jezdeckou školu
• 1933 absolvoval Vojenskou akademii M.V.Frunze
• 1949 absolvoval Akademii generálního štábu K.J.Vorošilova

Vojenská kariéra

• března 1918 – 1919 – v partyzánském oddíle B. K. Duměnka
• od 1919 v Rudé armádě, v jezdectvu
• 1933 – 1939 – velitelské funkce v tankových vojscích
• leden 1939 – září 1939 – velitel 3. tankového pluku
• září 1939 – červen 1940 – velitel 39. samostatné tankové brigády
• červen 1940 – březen 1941 – velitel 1. moskevské proletářské motostřelecké divize
• 11. března – 23. srpna 1941 – velitel 21. mechanizovaného sboru
• srpen – září 1941 – náčelník Správy formování a kompletování tankových a automobilních vojsk a zástupce náčelníka Hlavní automobilní a tankové správy
• 1. – 8. října 1941 – velitel 1. zvláštního gardového střeleckého sboru
• 11. – 17. říjen 1941 – velitel 5. armády
• říjen – listopad 1941 – zraněn, v nemocnici
• 1. listopadu 1941 – 1. listopadu 1942 – velitel 30. armády
• 11. listopadu – 5. prosince 1942 – velitel 1. gardové armády
• 5. prosince 1942 – 13. března 1943 – velitel 3. gardové armády
• březen – srpen 1943 – v léčení
• 23. srpna 1943 – 15. února 1944 – velitel 3. gardové armády
• od 29. března 1944 – velitel 4. (od 17. března 1945 gardové) tankové armády
• velitel tankových vojsk Skupiny sovětských vojsk v Německu
• červenec – listopad 1953 – 1. zástupce velitele Karpatského vojenského okruhu
• prosinec 1956 – únor 1958 – velitel Zabajkalského vojenského okruhu
• únor 1958 – červen 1960 – velitel Uralského vojenského okruhu
• 1960 – 1964 – předseda ÚV DOSAAF
• od 1964 – vojenský inspektor – poradce ministerstva obrany

Hodnosti

• září 1939 – plukovník
• 4. června 1940 – generálmajor
• 2. ledna 1942 – generálporučík
• 11. května 1944 – generálplukovník
• 8. května 1959 – armádní generál

Řády a vyznamenání

• 4× Leninův řád (7. dubna 1940, 6. dubna 1945, ?, ?)
• 4× Řád rudého praporu (listopad 1939, začátek července 1941, ?, ?)
• 2× Hrdina Sovětského svazu (7. dubna 1940, 6. dubna 1945)
• 2× Řád Suvorova I. stupně (28. ledna 1943, 29. května 1945)
• 2× Řád Kutuzova I.stupně (17. září 1943, 25. srpna 1944)
• Řád Bohdana Chmelnického I.stupně (19.3.1944)
• Řád Vlastenecké války I.stupně
• Řád říjnové revoluce
• řada medailí
• Hrdina ČSSR (30. května 1970)
• další zahraniční řády

Politická činnost

• od 1924 člen VKS(b)
• poslanec Nejvyššího sovětu SSSR 1., 5. a 6. volebního období

Dílo

• Заря победы. 1. vyd. Moskva: Vojenizdat, 1966. 144 s. (rusky) ,
• Москва-Сталинград-Берлин-Прага. Записки командарма.. 4. vyd. Moskva: Nauka, 1987. 408 s. Dostupné online. (rusky) , (1. vydání 1970)

česky: Moskva, Stalingrad, Berlín, Praha.. Praha: Naše vojsko, 1980. 

Odkazy

Reference

1. Дмитрий Данилович Лелюшенко - Биография

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Danilovič Leljušenko na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dmitrij Danilovič Leljušenko
• Encyklopedie na Seznamu^{[nedostupný zdroj]}
• Leljušenkova hlášení o 21. mechanizovaném sboru
• O instalaci smíchovského tanku, kterou řídil D. D. Leljušenko
• O titulu Hrdina ČSSR

Předchůdce	Dmitrij Danilovič Leljušenko	Nástupce
Jefim Grigorjevič Trocenko	velitel Zabajkalského vojenského okruhu 1938-1941	Jakov Grigorjevič Krejzer
Nikolaj Ivanovič Krylov	velitel Uralského vojenského okruhu 1941-1943	Jakov Grigorjevič Krejzer
Pavel Alexejevič Bělov	předseda ÚV DOSAAF 1960-1964	Andrej Lavrenťjevič Getman

Portály: Lidé