Cytoplazma delta buněk obsahuje jemná granula, která se ve světelném mikroskopu vyznačují metachromázií (při určitém barvení se odstín zbarveného objektu liší od zbarvení roztoku barviva), zviditelňují se impregnací solemi stříbra, při které se barví černě. Pod elektronovým mikroskopem vykazují granula vysokou elektronovou denzitu, vypadají jako váčky, jsou obaleny membránou a obsahují slabě osmiofilní (vážící osmium) substanci, která má někdy vláknitý charakter.[1] Průměrná velikost buněk je mezi 150 až 400 nm.[2]
Výskyt
D buňky jsou minimálně zastoupeny v zadní části hlavy (méně než 1 %), zatímco v dorsální části (ocas, tělo a přední část hlavy) tvoří 3 – 5 % ostrůvkových buněk.[3]
Jsou lokalizovány na periferii ostrůvků. Delta buňky jsou umístěny mezi alfa a beta buňkami tak, že tyto tři buněčné typy často sousedí[4] a delta buňky tak mohou snáze ovlivňovat produkci alfa a beta buněk.
D1 buňky
D1 buňky jsou subtypem delta buněk. Jsou menší než ostatní buněčné typy ostrůvků a v běžných lidských ostrůvcích jsou vzácné. Jejich hormon VIP je také lokalizován v gangliových buňkách a nervových vláknech slinivky, střeva a mozku[4] a delta buňky tak mohou snáze ovlivňovat produkci alfa a beta buněk.
Pankreatický somatostatin je identický se somatostatinem produkovaným v hypothalamu. Inhibuje sekreci alfa, beta a D1 buněk, acinárních buněk exokrinní slinivky břišní a určité buňky produkující hormony v zažívacím traktu. Somatostatin tedy hraje regulační roli v homeostázyglukózy.[4] a podílí se i na regulaci tkání gastrointestinálního traktu (Zamezuje pohybu živin ze střeva do oběhu: prodlužuje čas vyprazdňování žaludku, snižuje tvorbu žaludeční šťávy a gastrinu, zmenšuje sekreci exokrinního pankreatu, snižuje průtok krve splanchnickou oblastí a zpomaluje absorpci xylosy.)[3]
Delta buňky mohou také produkovat hormon gastrin. Gastrin stimuluje produkci HClparietálními buňkami, které se vyskytují v žaludečních žlázkách. Jeho uvolňování inhibuje somatostatin.[6]
Patologie
Somatostatinomy
Somatostatinomy (nádory delta buněk) jsou vzácné a způsobují syndrom mírného diabetu, žlučové kameny, steatorrheau (přítomnost přebytečného tuku ve výkalech) a hypochlorhydrii (snížené množství kyseliny chlorovodíkové v žaludeční šťávě). Tyto efekty vycházejí z inhibičních účinků somatostatinu na jiné buňky ostrůvků a na neuroendokrinní buňky trávicího traktu. Následně se sníží hladina inzulinu a glukagonu v krvi. V závislosti na produkci somatostatinu, některé nádory delta buněk také produkují kalcitonin nebo adrenokortikotropní hormon (ACTH). Nádory se zpravidla vyskytují osamoceně. Většina je maligních, v době diagnózy jsou metastázy již přítomny.[4]
VIPomy (Verner-Morissonův syndrom)
VIPom (nádor D1 buněk) neboli Verner-Morissonův syndrom je zapříčiněn zvýšením hladiny VIP a je charakterizován četnými prudkými průjmy, jež jsou doprovázeny hypokalémií a hypochlorhydrií. Porucha je také označována jako pankreatická cholera. VIPomy jsou vzácné nádory (méně než 5 % všech nádorů ostrůvkových buněk), jsou obvykle velké a solitární, ve většině případů maligní.
↑ abcGREENSPAN, Francis S.; BAXTER, John D. Základní a klinická endokrinologie. Překlad Vratislav Schreiber. [s.l.]: H & H, 2003. 843 s. ISBN80-86022-56-0.
↑ abcdeRUBIN, Raphael; STRAYER, David S. Rubin's Pathology. Philadelphia: Wolters Kluwer, 2008. 1341 s. Dostupné online. ISBN0-7817-9516-8. (anglicky)
↑TROJAN, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. Praha: Grada Publishing, 2003. 771 s. ISBN80-247-0512-5.
↑KIERSZENBAUM, Abraham L. Histology and Cell Biology: An Introduction to Pathology. Philadelphia: Mosby Elsevier, 2007. 671 s. Dostupné online. ISBN0-323-04527-8.
