Menno Huizinga: Ortskommandantur na třídě Lange Voorhout v Haagu. Fotografie pořízená z jeho velocipedu fotoaparátem Leica skrytým v krabici od sýra. Asi 1940-44.
De Ondergedoken Camera (Underground kamera nebo Skrytá kamera[1]1943 - 1945) byla skupina nizozemských fotografů, kteří během druhé světové války dokumentovali německou okupaci Nizozemska.
Historie
Skupina vznikla z iniciativy fotografů Fritze Kahlenberga a Tonny van Renterghema a zahrnovala jak profesionální fotografy, tak i amatéry. Cílem bylo využít jejich schopnosti dokumentovat. Protože fotografování bylo během německé okupace Nizozemska zakázáno, pracovalo se jim za velmi obtížných okolností. Pro svou vlastní bezpečnost často zůstávali v anonymitě a někdy pod pseudonymem. Jejich cílem bylo zachytit všední život v nacisty okupovaném Nizozemí.
Museli se vypořádat s velkými logistickými problémy, jako byl nedostatek materiálu a omezená elektrické energie - vyžadující použití karbidových výbojek a centrální temné komory - se jim podařilo zachytit hodně situací. Fotoaparáty byly často skryty pod bundou, novinami nebo zabudovány do nákupních tašek nebo aktovek s otvorem pro objektiv.[1] Zvláště ženy mohly nenápadně pracovat s nákupní taškou, která nevzbuzovala podezření.
Fotografie mohli pořizovat také němečtí vojáci. Zatčení členů odporu a podobně mohlo být použito odbojem a přeměněno na spojence.
Skupina fungovala aktivně od roku 1943 do roku 1945.
Jejich práce přinesla tisíce fotografií, z nichž část byla již vystavena dva týdny po osvobození, "Amsterdam v době hladové zimy" byla další výstavou v roce 1947.
Členové
Emmy Andriesse byla Židovka, která fotografovala za velmi těžkých podmínek hladomoru v Amsterodamu. Je autorkou snímků: Boy with pan, The Gravedigger nebo Kattenburg Children, které jsou důkazem hladu, chudoby a utrpení během okupace v "Hladové zimě" 1944-1945.[2]
Menno Huizinga fotografoval každodenní život v Haagu, v roce 1942 fotografoval stavbu Atlantického valu, v roce 1943 zaznamenal kácení lesů Haagse a v zimě roku 1944 fotografoval zoufalé hledání všeho hořlavého. Během špionážního fotografování schoval svůj fotoaparát Leica do krabice od sýru s otvorem vyříznutým pro objektiv a cestoval na svém bicyklu. Nakonec fotografoval osvobození a příchod vojsk a oslavy konce války. Fotografie jsou součástí rozsáhlé sbírky NIOD Instituut voor Oorlogs-, Holocaust- en Genocidestudies (Institut pro studium války, genocidy a holokaustu).
Menno Huizinga: Velociped s upraveným předním kolem kvůli nedostatku běžných pneumatik, Haag, 1943–1944
Menno Huizinga: Ženy si odnášejí dřevo na topení z rozbořené budovy během období nedostatku paliva způsobeného vnitrostátní železniční stávkou, Haag, 1944–1945
Menno Huizinga: Podvyživený chlapec během Hladové zimy, 1944–1945
Menno Huizinga: Špionážní fotografie, dole v popředí jsou vidět řídítka Huizingova kola, žena dokázala koupit oranžovou vlajku, 1944–1945
Menno Huizinga: Dva chlapci si hrají po osvobození na raftu z potravinářských plechovek a dřeva, léto 1945
↑ abhttps://is.muni.cz/th/einxs/bp_N._Liptakova.pdf Diplomová práce, MASARYKOVA UNIVERZITA, FILOZOFICKÁ FAKULTA, SEMINÁŘ DĚJIN UMĚNÍ, Dějiny umění, Nikola Liptáková: ŽENY A FOTOGRAFIE V OBDOBÍ KOLEM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
↑Rawsthorn, Alice. A secret history: A new exhibition of Emmy Andriesse's work [online]. October 17, 2006 [cit. 2017-10-28]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Literatura
Documentaire The underground camera, Paul Moody, 1996
