David Crinitus z Hlavačova (též Vlasatý[1]; 10. srpna 1531 Nepomuk – 6. dubna 1586 Rakovník) byl český prozaik a básník.
Pocházel z utrakvistické rodiny vrchnostenského úředníka. Působil od roku 1552 jako městský písař v Rakovníku, kde o sedm let později získal také městské právo.[1] Roku 1562 byl povýšen do šlechtického stavu a začal tak používat přídomek „z Hlavačova“ podle místního hrádku Hlavačov. V Rakovníku vlastnil také pivovar a byl mistrem zdejšího cechu sladovníků. Byl podvakráte ženatý a trpěl podagrou. Pohřben je v rakovnickém kostele sv. Bartoloměje, ale jeho náhrobek byl roku 1603 zničen úderem blesku.[2]
David Crinitus napsal řadu básní, česky i latinsky, a za oslavný spis Všech králů českých narození, též korunovaní získal od arcivévody Maxmiliána čestný titul „poeta laureatus“. Patřil do literárního okruhu Jana Hodějovského z Hodějova, působil i jako hudební skladatel a pro rakovnický kostel vydal žaltář. Další díla:[1][2]
V roce 2019 byla publikována nijak blíže nedoložená hypotéza prof. Zdenka F. Daneše, že – vzhledem k svému literárnímu nadání, vazbě na Zelenou Horu (narodil se v Nepomuku a jeho otec byl na zámku zaměstnán) a údajně i známosti s kronikářem Václavem Hájkem z Libočan – mohl být David Crinitus autorem Rukopisu královédvorského i Rukopisu zelenohorského.[3]