DAR-1Perepuda (Motýl) byl dvoumístný turistický a cvičnýdvouplošník vyráběný v Bulharsku od roku 1926. Byl vyráběn společností DAR – Daržavna Aeroplanna Rabotilnica (bulharsky: Държавна Аеропланна Работилница, česky: Státní letecká dílna), Božuriště u Sofie. Navrhl jej německý konstruktér ing. Hermann. Winter. Bylo to v Bulharsku první sériově vyráběné letadlo továrnou DAR.
Vznik a vývoj
V roce 1912 byla založena státní letecká továrna DAR, která sídlila na letišti v Božurišči u Sofie. Zde se opravovaly a od roku 1925 také v menší míře vyráběly sportovní a školní letouny pro potřeby bulharského letectva. Motory Walter se v bulharském letectvu začaly používat od poloviny 20. let 20. století zejména jako standardní motory v turistických, školních a cvičnýchletadlech DAR-1 s motorem Walter NZ-60, DAR-1A s motorem Walter Vega.[1]
V roce 1926 byl vyroben prototyp (v. č. 10) a následně 12 letounů DAR-1 (v. č. 11–21), což byl konvenční dvoumístný dvouplošník s pevným podvozkem a s motorem Walter NZ-60. Letouny byly imatrikulovány B-BIKA až B-BIKN. V roce 1927 byla imatrikulace změněna na LZ-IKA až LZ-IKN.[2] V říjnu 1927 zaslal ředitel ing. P.O. Popchristev z Ředitelství bulharského letectví na Ministerstvu železnic, telegrafů a letectví děkovný dopis továrně Walter, kde sdělují, že piloti Lazarov, Ch. a I. Gančo vykonali 12. září na 3 letounech DAR-1 okružní let s jedním mezipřistáním v délce 11:50 hod. Dne 23. září pilot Lazarov podnikl na témže letadle nový okružní let v délce 7:07 h a konečně 25. září vytvořil pilot Natéf na letounu DAR-1 nový bulharský rekord v délce trvání letu 10:07 hod.[3]
Další vývoj tohoto letounu hned o 2 roky později vyústil v upravený typ DAR-1A, který nesl silnější motor Walter Vega.[4] Těch bylo vyrobeno 8 ks (1928) a měly imatrikulační označení LZ-IKP až LZ-IKZ (v.č. 35-42)[2] Přestože byly vyrobeny a imatrikulovány v roce 1928, těžko mohly mít od počátku namontovány motory Walter Vega, ty se začaly vyrábět až v roce 1929.
Letouny DAR-1 a DAR-1A byly od roku 1926 resp. 1928 využívány na letecké škole Kanzalak pro základní výcvik a také u stíhací letky Yato pro pokračovací výcvik. Některá letadla DAR-1A byla používána civilní leteckou službou pro vlečení kluzáků.
Zkušební pilot továrny DAR Petko Popgančev zaznamenal na tomto letounu několika dobrých, sportovních výkonů – např. v roce 1932 podletěl most Stambolov (Veliko Turnovo), který je jen 28 m nad řekou Jantrou, a o rok později provedl 127 na sebe navazujících přemetů za letu (lopinků) z Karlova do Kanzalaku.
Tyto letouny byly vyřazovány z provozu téměř po 15 letech až na počátku 40. let
Popis letounu
Letoun byl smíšené konstrukce, měl celodřevěnou kostru a plátěnýpotah. Podvozek byl pevný s průběžnou osou, záďový s ostruhou. Na dolním křídle a nad trupem byly namontovány vzpěry ve tvaru písmene N, které podepíraly horní křídlo. Byl vybaven dvojím řízením.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků DAR 1 na anglické Wikipedii a DAR-1 na bulharské Wikipedii.
↑ Motory Walter v Bulharsku. Bulletin Walter. Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVI - Jinonice, 16.s., květen 1935, roč. 1935, čís. V-1935, s. 4–5.
↑ abBulgarian Air Force – Aircraft Types [online]. aeroflight.co.uk [cit. 2019-10-13]. Dostupné online.
↑ Fa. Walter a spol., Jinonice obdržela dopis. Letectví. Listopad 1927, roč. VII. (1927), čís. 11, s. 280. Dostupné online.
↑CURP CURLOV, Cyril. Letecké inženýrství v Bulharsku, editace a předmluva prof. Boris Bonev, PhD, tisk Vanyo Nedkov, 2008, s. 44
↑TSAKOV , Tsvetan, XX. století, bulharské letectví 1897–2000, Triumf a katastrofy, Air Group 2000, Sofia, ISBN954-752-003-2
Literatura
(anglicky) TAYLOR, Michael J.H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. S. 573.
(anglicky)World Aircraft Information Files. London: Bright Star Publishing 891 s.
(anglicky) GUNSTON, Bill (1993). World Encyclopedia of Aircraft Manufacturers. Annapolis: Naval Institute Press. p. 89.
(bulharsky) BORISLAVOV, Ivan, RUMEN Kirilov. Letadla Bulharska, první část od Blériota k Messerschmittu, Prima Publishing House, Sofia, 1996, s. 219 ISBN954-8163-57-8