Džamila Stehlíková vystudovala v roce 1985 obor všeobecné lékařství na První vysoké škole lékařské v Moskvě. V letech 1985–1988 pracovala jako vědecká pracovnice a pedagožka na katedře psychiatrie téže univerzity na klinice Sergeje Sergejeviče Korsakova. Od února 1989 do srpna 1992 pracovala jako odborná lékařka-psychiatrička v Nemocnici s poliklinikou v Chomutově. Spolupracovala mj. s MUDr. Josefem Jonášem.
V letech 1992–1997 pracovala jako vědecká pracovnice v Národním centru podpory zdraví v Praze a ve Státním zdravotním ústavu.
V roce 1988 uzavřela sňatek s klinickým psychologem PhDr. Miloslavem Stehlíkem, CSc. a přestěhovala se do tehdejšího Československa. Československé státní občanství získala 17. února 1992 na přímluvu Václava Havla[4]. Od roku 1997 je rozvedená, má dvě děti.
Od roku 2010 se v Praze soustřeďuje především na soukromou lékařskou praxi v oboru psychiatrie (pomáhá mj. rizikovým pacientům, pacientům závislým na alkoholu a jiných psychoaktivních látkách a v Domě světla pacientům s infekcí HIV/AIDS).
V letech 2009–2014 pracovala na částečný úvazek ve Státním zdravotním ústavu v Praze na pozici Národní manažerky programu HIV/AIDS. Během své praxe napsala desítky lékařských publikací i popularizujících statí, poslední jsou k dispozici v on-line verzi.
V roce 2019 založila pod svým jménem nakladatelství, zaměřené na ruskojazyčnou a ukrajinskou disidentskou literaturu a její české překlady (např. Boris Chersonskij, Igor Pomerancev a další.
Politická činnost
Svou politickou kariéru Džamila Stehlíková zahájila v roce 1998, kdy se stala členkou chomutovského zastupitelstva. Poslední dvě volební období byla městskou radní, od komunálních voleb v roce 2006 do roku 2009 zastupitelkou v Chomutově a předsedkyní Výboru pro národnostní menšiny. V roce 2006 neúspěšně kandidovala v senátorských volbách v obvodu č. 5 – Chomutov (7. místo, 3,67 % hlasů). Vykonávala funkci místopředsedkyně Strany zelených, předsedkyně ústecké krajské organizace SZ a členky republikové rady strany. V letech 1998–2014 byla členkou Strany zelených, ze strany vystoupila na sjezdu 25. ledna 2014.[5]
V roce 2001 založila občanské sdružení Relikty, které se zabývá projektem Paměti Krušnohoří. Jde o mapování osudů starousedlíků české a německé národnosti v příhraničních oblastech na severozápadu Čech.
Dne 9. ledna 2007 se stala ministryní pro oblast lidských práv a menšin. K významným krokům jejího rezortu patří vytvoření Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách a ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti ČR vytvoření Antidiskriminačního zákona o rovném zacházení a opravných prostředcích ochrany před diskriminací. Mezi jejími návrhy byly však také některé záměry veřejností vnímány kontroverzně. K nim patřil návrh na vytvoření zákona zakazujícího tělesné tresty na dětech.[6] Z funkce sama odstoupila 23. ledna2009 při hromadné rekonstrukci vlády. Nahradil ji Michael Kocáb.[7]
Po sjezdu Strany zelených v lednu 2014 opustila Džamila Stehlíková stranu. Svoje rozhodnutí odůvodnila nedostatkem sebereflexe po prohraných parlamentních volbách v roce 2013 a přílišným vychýlením strany doleva.[8] Následně vstoupila do Liberálně ekologické strany (LES) a na ustavujícím sněmu 16. února 2014 byla zvolena do jejího předsednictva.[9][10][11] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 9. místě kandidátky LES,[12] ale neuspěla. Na sněmu strany v červnu2017 byla zvolena její místopředsedkyní.[13] Na sněmu strany v červnu2021 byla zvolena její předsedkyní.
Je členkou Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva.[14] Dne 17. května 2016 získala cenu bePROUD za celoživotní přínos komunitě leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT).[15]
PrezidentMiloš Zeman na ni podal žalobu poté, co v říjnu 2021 popisovala své domněnky o Zemanových možných zdravotních problémech v době, kdy byl Zeman hospitalizován. V říjnu 2024 potvrdil odvolací Městský soud v Praze, že se za tyto výroky o jeho zdraví Zemanovi nemusí omlouvat.[18]
Odkazy
Reference
↑Zápis ze sjezdu Strany zelených, Pardubice, 24.-25.9. 2005 [online]. Strana zelených, 2005 [cit. 2014-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-02-2014.
↑Zápis z jednání sjezdu SZ, únor 2007 [online]. Strana zelených, 2007 [cit. 2014-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03.
↑MUDr. Džamila Stehlíková [online]. Vláda ČR [cit. 2024-02-19]. Dostupné online.
↑jw, lpo, adb (iDnes). Klaus jmenoval nové ministry. Nemáte sto dnů hájení, řekl jim. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-01-23 [cit. 2009-1-25]. Dostupné online.
↑RED. V LESe se sešly Sommerová, Stehlíková, Jacques a Holubová. První zprávy.cz [online]. 2014-02-17 [cit. 2014-02-20]. Dostupné online.
↑DOSTÁL, Vratislav. Ustavující sněm LES: ve vedení Bursík a Sommerová. Strana půjde do eurovoleb. Deník Referendum [online]. 2014-02-17 [cit. 2014-02-20]. Dostupné online.
↑Kandidátky a kandidáti LES do Evropského parlamentu 2014 [online]. Liberálně ekologická strana [cit. 2014-04-04]. Dostupné online.
↑Sněm LES zvolil nové vedení strany [online]. Liberálně ekologická strana, 2017-06-26 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online.
↑ Hejtmani, exministři i student s afrem. Podívejte se, kdo ve volbách spoléhá na kroužkování. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-09-03 [cit. 2017-09-04]. Dostupné online.
.jpg)
