Děbin (rusky Дебин) je sídlo městského typu v jagodninském okrese v Magadanské oblasti na ruském Dálném východě. Žije zde 447 obyvatel (2024).
Geografie
Děbin se nachází 300 km vzdušnou čarou severně od oblastního města Magadanu na levém břehu Kolymy, asi 40 km pod Kolymskou přehradou. 4 km od obce proti proudu Kolymy se nachází stejnojmenná řeka Děbin.
Dějiny
Osada Děbin byla založena v roce 1935 v souvislosti s vybudováním přívozu přes Kolymu. Původně se jmenovala Perepravaja, což v ruštině znamená přeprava. Na březích Kolymy se již od roku 1935 nacházely domy a hospodářské objekty stavitelů Kolymské trasy, mostu přes Kolymu a zaměstnanců přívozu – jak vězňů, tak svobodně najatých pracovníků. V roce 1937 byl most přes Kolymu dokončen, a na základě příkazu Dalstroje z 28. června 1937 získala osada současný název Děbin, což v jakutštině znamená rezavý. Kopce obklopující údolí řeky mají červenožlutou barvu, podobnou rzi.[2] Děbin se během několika let stal jedním z nejvýznamnějších sídel centrální Kolymy.
Od roku 1937 do roku 1946 byl v Děbinu dislokován 22. kolymský střelecký pluk vojsk NKVD. V části Děbinu, známé jako Kolympolka, byly postaveny rozsáhlé třípatrové kasárenské budovy, největší na Kolymě až do počátku 60. let, garáže, domy pro rodiny důstojníků, kotelna, pomocné hospodářství a další objekty. Tyto stavby tvořily základ obecní infrastruktury.[3] V roce 1953 získal Děbin status sídla městského typu.
V období gulagů se Děbin stal základnou jednoho z největších pracovních táborů na Kolymě, spravovaného organizací Dalstroj. Hlavní činností zde bylo využívání nucené práce vězňů pro těžbu zlata. V roce 1946 byla do Děbinu přesunuta Ústřední nemocniční správa Severovýchodních nápravných pracovních táborů (USVITL). Nemocnice byla zřízena v budově kasáren v Kolympolce. V době svého věznění zde jako zdravotní pomocník pracoval i sovětský spisovatel Varlam Šalamov.[3][4]
V 50. a 60. letech 20. století byla v Děbinu velká zdravotnická škola, kde se vzdělávali studenti nejen z Magadanské oblasti, ale i z Jakutska a Čukotky. V 70. letech 20. století byl Děbin známý jako zdravotnické středisko, byla zde krajská nemocnice a krajské dětské sanatorium.[2]
Po rozpadu SSSR zažil Děbin, stejně jako většina sídel v Magadanské oblasti, významný úpadek. Snížení centrální podpory a ekonomických investic vedlo k postupnému snižování populace. Děbin, který byl dříve klíčovým logistickým bodem na Kolymě a místem s rozsáhlou infrastrukturou, ztratil své strategické postavení.
V průběhu 90. let mnoho obyvatel odešlo kvůli omezeným pracovním příležitostem a zhoršujícím se životním podmínkám. Některé budovy, včetně bývalých zařízení gulagů a vojenských struktur, zůstaly opuštěné nebo byly zdemolovány. Přesto nemocnice, která vznikla během sovětského období, zůstala funkční a nadále slouží místnímu obyvatelstvu a okolním osadám.
Ve 20. letech 21. století je Děbin menší osadou, která se snaží najít nové způsoby existence, zejména v oblasti regionální historie a turismu spojeného s dědictvím Kolymy a gulagů. Přesto jeho budoucnost závisí na širších investicích do infrastruktury a obnovy v rámci Magadanské oblasti.
V roce 2022 byla v Děbinu instalována modulární budova autobusového nádraží.[2]
Demografie
Demografie Děbinu v letech 1959 - 2024
| Rok |
Populace |
Změna
|
| 1959 |
4 759 |
-
|
| 1970 |
2 037 |
 2 722
|
| 1989 |
2 387 |
 350
|
| 1994 |
2 200 |
187
|
| 2012 |
727 |
1 473
|
| 2018 |
619 |
108
|
| 2021 |
526 |
93
|
| 2024 |
447 |
79
|
Doprava
Děbin leží na federální dálkové silnici R504 Kolyma, která spojuje Magadan s Jakutskem. V tomto místě odbočuje silnice směrem jihozápadně do Siněgorje, které se nachází asi 30 km podél řeky Kolymy přímo pod přehradou. Další silnice vede z Děbinu podél levého břehu Kolymy, pokračuje směrem dolů a vede do osady Elgen a opuštěné vesnice Taskan, s odbočkou do vylidněného sídla Verchnij At-Urjach.
Kultura
V děbinské nemocnici se nachází pokojové muzeum Varlama Tichonoviče Šalamova, který v posledních letech svého věznění v pracoval v místní nemocnici nejprve jako sádrový technik, zdravotní pomocník a poté i vrchní záchranář na chirurgickém oddělení. V roce 2007, při příležitosti 100. výročí spisovatelova narození, vznikla místnost - Muzeum V. T. Šalamova. Expozice zahrnuje kopie archivních dokumentů, domácí potřeby, které vězni používali při pobytu v kolymských táborech, a lékařské nástroje od personálů Ústřední nemocnice.[4]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Дебин na ruské Wikipedii a Debin na německé Wikipedii.
- ↑ Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-05-08]. (rusky)
- ↑ a b c Дебин. kolymahistory.ru [online]. [cit. 2024-12-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Колымский полк НКВД и посёлок Дебин в 1937-1946 годах читать онлайн, Дорожевец Андрей. КнигоГид [online]. [cit. 2024-12-14]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b Посёлок Дебин. sevvostlag.ru [online]. [cit. 2024-12-14]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Děbin na Wikimedia Commons
_-_Magadan_Oblast.svg)
