Civita di Bagnoregio je část italské obce Bagnoregio (latinsky Balneum regium) v provincii Viterbo, která patří do regionu Lazio. Místo se nachází přibližně 100 kilometrů severně od Říma. Jako město je založili v 1. tisíciletí př. n. lEtruskové.[1] Podle oficiální italské statistiky (ISTAT) k 1. lednu 2022 žilo v celém městě Bagnoregio 3463 obyvatel.[2] Jsou k nim započítáni také sezónní pracovníci služeb.
Civita di Bagnoregio je členem asociace I borghi più belli d’Italia, která měla v roce 2021 již 313 členských obcí či částí obcí.[3]
Italský spisovatel a germanista Bonaventura Tecchi (1896-1968), který se zde narodil a vyrůstal, město po druhé světové válce nazval umírajícím městem duchů. Cestovní kanceláře na tento bonmot stále lákají turisty. Tecchi uvedl, že obec má pouze 11 stálých obyvatel.[4]
Geografie a geologie
Civita di Bagnoregio se nachází na kopci v údolí Valle dei Calanchi. Toto údolí se skládá ze dvou menších údolí Fossato del Rio Torbido a Fossato del Rio Chiaro, vede jím silnice starověkého římského původu. Tvar údolí je výrazně ovlivněn erozí a sesuvy velmi nestabilní a měkké půdy. Tento druh půdy ohrožuje město Bagnoregio, neboť i jeho stavbám hrozí zhroucení. V oblasti je mnoho skal, tvořených zvětralým vápenným tufem. Rychlá eroze je způsobena i masivním odlesněním.
Civita di Bagnoregio tvoří opevněný okrsek, postavený na skále. Je přístupný po železobetonové lávce, která byla vybudována v roce 1965. Úředně na ni není povolen vjezd motocyklů ani jízdní kol, kromě výjimečných případů. Postupná eroze svahů způsobuje neustálé prohlubování údolí a tím ohrožuje i město v údolí. Pro dopravní napojení městečka je důležitá dálnice A1, vedoucí z Říma do Milána, a její odbočka na Orvieto.
Panorama údolí, vpravo Civita di Bagnoregio
Demografie
Obec se donedávna vylidňovala. První migrační vlna přišla v roce 1695 po silném zemětřesení, druhá v roce 1730, kdy se zřítila část města. Naopak v obdobích morových epidemií se do města přistěhovali uprchlíci z velkých měst. Poslední migrační vlna přišla v roce 1819.[1][5]
V období raného středověku byla Via Cassia opuštěna, protože poslové chodili jinými cestami. Při stěhování národů sem dorazili Visigóti a po nich vojsko Langobardů s králem Alboinem. Bagnoregio bylo rozděleno na dvě části, spojené správou. První písemné zprávy o městě s křesťanskou komunitou podal Řehoř I. Veliký počátkem 6. století. Francký král Pipin III. Krátký daroval město papežům, kteří zde vystavěli nedochovaný hrad a založili katedrálu sv. Donáta. Město se skládalo ze tří čtvrtí (contrade). První kolem katedrály a biskupství bylo na tufové skále izolované od pláně a roklí, druhé bylo obchodní a řemeslnické, vybudované na pláni a nazývané Contraden Mercato e Rota.
Během vrcholného středověku došlo k rozvoji kamenné zástavby okrsku a středověkého mostu, jehož pozůstatky se dochovaly na okraji útesu před branou Torre Santa Maria. Dosvědčují propojení sídla s obcí na druhé straně údolí, která je v současnosti zcela zničená.
V období renesance se město rozrostlo a díky papežům Alexandrovi VI. z rodu Borgiů a Pavlovi III. z rodu Farnese, kteří je jako rezidenční sídlo udělovali svým kardinálům. Stavby v podhradí byly již významně ovlivňovány stálými propady půdy.
V roce 1695 došlo k zemětřesení, které znamenalo pro chrámové i rezidenční stavby ve čtvrti Contrade zásadní zkázu, a proto bylo roku 1699 biskupské sídlo přeneseno na planinu.
Nová doba
Během národně osvobozeneckých bojů italské vojsko v čele s Garibaldim5. října1867 svedlo bitvu u Bagnoregia, která skončila porážkou republikánů. Teprve v roce 1870 se město Bagnoregio, stejně jako celý papežský stát, stalo součástí Italského království. Za druhé světové války, v červnu 1944, Američané a Britové město bombardovali a značně poničili jeho historickou architekturu.
Památky
Historické centrum Civita di Bagnoregio
Porta Albana renesanční městská brán do původní čtvrti Contrade Rota, pojmenovaná roku 1586 po kardinálovi Giovannim Girolamovi Albanim, který zde měl rezidenci.
Pomník sv. Bonaventury - socha zdejšího rodáka, františkánského filozofa, teologa a kardinála svatého Bonaventury (1221 Bagnoreggio–1274 Lyon), vlastním jménem Giovanni Fidanza.
Katedrála San Donato - nejstarší chrám ve městě, založen kolem roku 600; na středověkých základech trojlodní románské baziliky byl chrám přestavěn kolem roku 1611; uvnitř cenné renesanční fresky (Peruginova škola) a dřevěný krucifix s korpusem ukřižovaného Krista (Donatellova škola). Po smrti posledního biskupa roku 1971 bylo zdejší biskupství zrušeno.
V roce 2021 italské centrum památkové péče navrhlo město na zápis na seznam Světového dědictví UNESCO, aby obec získala více peněz na rekonstrukce. Je členem organizace Nejkrásnější historická sídla v Itálii a jedním z nejpopulárnějších turistických cílů v Itálii. Díky pozici nedaleko Říma ve střední Itálii jej ročně navštíví stovky tisíc turistů: v roce 2010 jich bylo 45 000, v roce 2017 již více než 850 000 návštěvníků. Město je tak populární mezi turisty, že si účtuje vstupní poplatek.[11] Italská vláda mu také odpustila některé daně a stalo se tak prvním a jediným městem v Itálii, které nemusí platit obecní daň.
Film
Natáčelo se zde několik filmů, například Dva plukovníci (1964), Contestazione generale (1970), Nostalghia (1983), Questione di Karma (2017), Puoi baciare lo sposo (2018) a další.
↑CNN, Julia Buckley. Inside the Italian town that charges tourists an entry fee. CNN [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑DVOŘÁK, Miloš. Civita di Bagnoregio, umírající město duchů. Zajímavá Evropa a svět [online]. 2018-08-11 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
↑ŠVARC, Michael. Už od založení mu hrozí zánik. Umírající město může spasit i zápis na UNESCO. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
↑ Italské „umírající město“ usiluje o zapsání na seznam památek UNESCO. ČT24 [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
↑ Civita di Bagnoregio candidata per lista Patrimonio Unesco. TgTourism [online]. 2021-03-23 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (italsky)
↑ tuscia in jazz. tusciainjazz.it [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (italsky)
↑ Home Page - Geological and Landslides Museum (Museo Geologico e delle Frane). www.museogeologicoedellefrane.it [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-20.
↑ What brought Italy’s ‘dying town’ back from the edge of extinction? A tourist toll. the Guardian [online]. 2017-08-19 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
_-_agosto_2019.jpg)
.jpg)
