Lokalita byla jako rezervace soukromě chráněna od roku 1929 za panství velkostatkáře hraběte Oldřicha Ferdinanda Kinského. Úředně byla ochrana vyhlášena 31. prosince1933, tehdy na výměře 1,64 ha.[1] Později byla lokalita chráněná jako státní přírodní rezervace.[4] Kýchavice se rozšířila za hranice rezervace do prolámaných částí prosvětleného smíšeného lesa[1] a v roce 1962 byla po prověrkovém řízení rozšířena na plochu 4,39 ha. Později se změnil typ ochrany na chráněné naleziště.[4]11. června2007 došlo k vyhlášení národní přírodní památky na ploše o rozloze 8,48 ha.[5] Je součástí evropsky významné lokalityBílichovské údolí. Péčí o chráněné území je pověřeno regionální pracoviště Střední Čechy AOPK ČR.
Způsob ochrany
Fotografie zachycuje charakter chráněného lesa
K roku 1969 byl na území stav takový, že byl zakázán vstup, jakékoliv poškozování rostlin a bylo stanoveno regulační opatření v podobě probírky dřevin. Kýchavice černá je totiž náročná na světlo a probírka snížila celkové zakmenění stromového patra a tím zlepšila vegetační podmínky porostu kýchavice černé.[4]
Prosvětlená louka, na které roste například lýkovec jedovatý
Lokalita byla k roku 1939 porostlá břízou bradavičnatou, dubem zimním a javorem klenem, ale byla prokácená s viditelnými pařezy. Později byly ochranné podmínky zanedbány a došlo ke změně stromového i bylinného patra. K roku 1969 už byla porostlá smíšeným porostem habru a buku, lípy velkolisté, břízy, javoru a jasanu, uzavřeným do smrčin. Od roku 1963 docházelo k systematické probírce dřevin, aby zesílil zeslabený porost kýchavice.[1]
Lokalita se vyskytuje ve fragmentu okroticové bučiny.[5] Leží v zarostlé stráni Bílichovského údolí exponované na sever. Půda je mastná, černohnědá. Je mírně alkalická s pH 7,5 až 8.[1]
Bílichovské údolí
Kvetoucí lýkovec jedovatý na lokalitě
Bílichovské údolí, známé také jako Gothardské údolí,[1] Gothardův dolík nebo Gothard,[6] je údolí východního až severovýchodního Džbánu, které se nachází jihozápadně od Bílichova. Jeho začátek je na severovýchodě vesnice Bor a pokračuje klesáním směrem k Bílichovu a Hořešovicím a tam splývá se Slánskou plošinou.[7] Je dlouhé 8 – 10 km,[7] jeho zalesněná část asi 3 – 3,5 km a protéká jím Zlonický potok, který pramení na jeho začátku v místech zvaných U Gotharda[1] v Katově studánce. Bezejmenný přítok pramenící v druhém ramenu údolí, které je v zadní části rozvětvené, se dále v údolí vlévá do Třetího rybníka a tím i do Zlonického potoka.[8] Od Boru do Bílichova vede údolím podél potoka a tří rybníků lesní silnice na svoz dřeva. V údolí převládají smrkové porosty, ale místy se dochovaly bučiny. Kromě vyhlášené lokality lze sporadicky nalézt kýchavici v celém údolíčku.[1]
Odkazy
Reference
↑ abcdefghiHOUDA, Josef. Džbán: ochranářská studie. Louny: Kulturní správa ONV v Lounech a Okresní pedagogické středisko v Lounech, 1969. 153 s. Kapitola Význačné lokality Džbánské květeny: Vlastní lesní květena Džbánu, s. 115–116.
↑NPP Bílichovské údolí [online]. Biolib.cz [cit. 2010-10-25]. Dostupné online.
↑ abcHOUDA, Josef. Džbán: ochranářská studie. Louny: Kulturní správa ONV v Lounech a Okresní pedagogické středisko v Lounech, 1969. 153 s. Kapitola Ochranářská kapitola: Chráněná naleziště, s. 118–119.
↑ abcNárodní přírodní památka Bílichovské údolí [online]. Cittadella.cz [cit. 2010-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.
↑ abHOUDA, Josef. Džbán: ochranářská studie. Louny: Kulturní správa ONV v Lounech a Okresní pedagogické středisko v Lounech, 1969. 153 s. Kapitola Geografie Džbánu: Bílichovská údolí, s. 25.
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
