Zvon od Brikcího z Cimperka v Muzeu města Ústí nad Labem
Brikcí z Cimperka (asi 1535 – 1599Praha) byl pražský zvonař, kovolijec a pražský měšťan. Pocházel ze zvonařské rodiny, jeho děd byl Bartoloměj Pražský a jeho otec Ondřej Pražský. Brikcí je považován za největšího českého zvonaře všech dob.
Varianty jména
Brikcí užívá též latinskou variantu Briccius. Predikát z Cimperka se vyskytuje v různých podobách – latinsky a Stanimonte, německy von Zinnberg, jinak též z Cinnberga apod. Predikát obdržel roku 1571, do té doby užíval jméno Brikcí Pražský nebo Briccius Pragensis.
Údaje o životě
Brikcí z Cimperka byl synem zvonaře Ondřeje Pražského, který se podílel na výrobě některých zvonů pro katedrálu sv. Víta. Když v roce 1550 dosáhl plnoletosti (od tohoto údaje se odvozuje jeho datum narození mezi léty 1530–1535), vydal se sbírat zkušenosti do ciziny. S přestávkami přebýval v Německu a Polsku do roku 1553. První známý český zvon s jeho jménem pochází z roku 1552. Místo jeho první pražské dílny není známo, ale v roce 1571 přesídlil do Široké ulice (dnešní Jungmannovy) na Novém Městě. Tehdy také obdržel predikát z Cimperka.
Díky zvonařství si Brikcí získal pozici váženého pražského měšťana, zasedal v zemském sněmu. Byl také zpěvák a hudebník, člen literátského bratrstva v kostele sv. Michala v Opatovické ulici, jemuž daroval nádherně iluminovaný kancionál. Měl rozsáhlou knihovnu a sbírku obrazů.
V roce 1599 zemřel na mor. Několik zvonů a připravených forem zůstalo v jeho pozůstalosti, takže některé zvony nesou jeho jméno, ačkoli jsou pozdějšího data.
Rodina a dědicové
Rod Brikcího pokračovatelů je poměrně spletitý, nicméně žádný z jeho následovníků už nedosáhl proslulosti svého otce a od každého z nich známe jen několik málo výrobků.
Brikcího pomocníkem byl jeho mladší bratr Zikmund († 1581), který rovněž v roce 1571 obdržel predikát z Cimperka. Jeho syn jménem Brikcí odléval zvony do roku 1606, kdy zemřel, a zanechal po sobě syna Brikcího, který zemřel kolem roku 1620 a je posledním známým Brikcího příbuzným.
Brikcí byl dvakrát ženat. První žena se jmenovala Voršila, rozená Frölichová z Freydenfelsu. Jednalo se o rod povýšený v Praze dne 12. 1. 1562 do šlechtického stavu císařem Maximiliánem II. Konkrétně Jakob Frölich, kterému byl udělený výše uvedený erb a predikát „von Freydenfels“, a to za zásluhy ve válce proti Turkům.[1] Druhou ženou byla Alžběta z Volfenburku, která vedla zvonařskou dílnu po manželově smrti, ale jen do roku 1602, kdy byl majetek rozdělen mezi několik dědiců. V dílně s ní spolupracoval také významný zvonař Daniel Tapienus, který se do Prahy přestěhoval z Kutné Hory.
Brikcí měl sedm dětí.
Syn Brikcí († 1601) se rovněž věnoval zvonařství a zanechal po sobě syna Jana Krištofa z Cimperka, o němž nevíme nic dalšího, jen že byl též zvonařem.
I druhý syn Bartoloměj se věnoval kovolijectví, ale vyráběl především křtitelnice a cínové nádobí. Zemřel počátkem 17. století. Jeho syn Jan Zvonař z Cimperka vedl jeho dílnu do své smrti v roce 1606.
Nejmladší dcera Anna se vdala za Ondřeje Kocoura z Votína. Ondřej a Anna měli jediného syna Jana, který byl posledním mužským potomkem rodu Brikciů z Cimperka. Po smrti Anny roku 1617 se Ondřej Kocour plně věnoval novoměstské politice a byl jmenován radním Fridrichem Falckým. Jeho účast na povstání skončila tragicky, kdy byl sťat 21. 6. 1621 a tělo pohřbeno jeho sestrou Annou u sv. Jindřicha v Praze. Nedlouho poté patrně zemřel i jeho malý syn Jan a jeho teta Anna jako jediná dědička Kocourů z Votína po roce 1627 odchází do exilu.[1][2]
Nejpozději kolem roku 1627 se stopa rodu ztrácí a není známo, jaký další osud měla slavná zvonárna.
Znak
Udělením predikátu z Cimperka získal Brikcí erb s figurou lva, stojícího na skále se třemi vrcholky, který předními tlapami podpírá zvon. Motto zní: DEUS ADJUTOR ET PROTECTOR MEUS.
Křtitelnice kostela Narození P. Marie v Mnichovicích
Cimbály
Cimbál do kostela sv. Barbory v Kutné Hoře.
Cimbál pro bránu v Rakovníce (1581)
Náhrobní desky
Náhrobní tabule Jana Hrušky z Březnice v Lounech (1568)
Náhrobní tabule v kostele sv. Jindřicha v Praze (1584)
Náhrobní tabule p. Petra Chotka v kostele ve Vranném (1591)
Rakve
Cínová rakev do Lobkovické hrobky v Chomutově (1583)
Rakev v hrobce Krajířů z Krajku v kostele sv. Havla v Mladé Boleslavi (1588)
Odkazy
Reference
↑ abKOLAČKOVSKÝ, Ladislav. Voršila, manželka Brikcího zvonaře, rozená Frölichová z Freydenfelsu, z rodu Turkobijce. iDNES.cz [online]. [cit. 2023-07-02]. Dostupné online.
↑KILIÁN, Jan. Povstalci a odsouzenci – osudy 27 obětí staroměstské exekuce. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2021. 476 s. ISBN978-80-7422-813-1. S. 316–317.
Literatura
DOBRODINSKÝ, Jaroslav. Památková ochrana zvonů. IN: Zprávy památkové péče XV / 1955. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1955, s. 99 – 104.
GUTH, Karel. Vývoj výzdoby zvonů v Čechách. IN: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1917, Praha 1918, s. 12 – 15.
CHYTIL, Karel. Brikcí z Cimperka. IN: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění, Praha 1917, s. 28 – 36.
KYBALOVÁ, Ludmila. Pražské zvony. Praha 1958.
MANOUŠEK, Rudolf. Studie k dějinám zvonů. IN: Slévárenství 1966 / 8, s. 305 – 310.
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 73.
ROHÁČEK, Jiří. Nápisy města Kutné Hory. Praha: Artefactum 1996.
.png)
