PROFILBARU.COM

Borovinský most
	Panorama borovinského mostu složené z několika snímků
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Česko
Kraj	Vysočina
Okres	Třebíč
Číslo mostu	410-001
Doprava	jednokolejná železniční trať
Přes	Libušino údolí, Stařečský potok, silnice II/410 a Koželužská
Začátek výstavby	červen 1885
Otevřen	1886
Souřadnice	49°12′42,96″ s. š., 15°52′15,92″ v. d.
Parametry
Materiál	lomový kámen
Délka	160 m
Výška	42,5 m
Pilíře	2
Mapa
Další data
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovinský železniční most (přezdívaný také most sebevrahů^[1]) na jednokolejné trati Brno–Jihlava překlenuje Libušino údolí, Stařečský potok a Koželužskou ulici v Třebíči. Východní polovina mostu leží v části Horka-Domky, západní polovina mostu tvoří hranici mezi částmi Stařečka (na severu) a Borovina (na jihu).

Historie

Most byl budován od června roka 1885 a dokončen v dubnu roku 1886. S délkou 160 m a výškou ode dna údolí až po kolejnice 42,5 m byl vedle mostu přes údolí Chvojnice^[2] u Kralic nad Oslavou největším mostem železniční trati Brno–Jihlava.^[3]

Starý příhradový most stavěli Italové z Lombardie, pomocné dělníky, dřevo na stavbu lešení, kámen a písek zajišťovala třebíčská společnost stavitele Herzána. Kámen byl nalámán u Janova mlýna, v místech, kde byla později vytvořena vyhlídka na Libušino údolí. Při jednom z odstřelů při lámání kamene v místě budoucího pilíře podle dobových údajů jeden z odstřelených kamenů odlétl a smrtelně zranil děvče na dvorku jednoho z domků v ulici Na Potoce. Také měla být pod mostem dlouhou dobu postavena mohylka z kamení, která měla sloužit jako památníček pro jednoho z dělníků, který ukončil svůj život skokem z konstrukce.^[4]

Zatěžovací zkouška proběhla 10. a 11. května 1886; na most najelo šest lokomotiv s tendry.

28. října 1939 během německé okupace z mostu vlála československá vlajka, která byla umístěna místním oddílem Sokola. Na konci války byly ženisty německé armády navrtány pilíře a do nich byly umístěny nálože, jež měly most zničit. To se nakonec nestalo, protože spád událostí byl příliš rychlý.

V polovině padesátých let 20. století byla provedena komplexní rekonstrukce mostu, byly vyměněny všechny spojovací nýty, vystavěna lávka pro údržbu mostu uprostřed příhradové konstrukce a byly vystavěny bezpečnostní výklenky v zábradlí.^[5] V roce 1984 proběhla další velká rekonstrukce a byly zpevněny i mostní pilíře, byla provedena injektáž.

V roce 1981 bylo, v souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Dukovany a se zvyšujícím se provozem, vládním usnesením nařízeno, že by měly být vyměněny konstrukce mostů na trati Brno–Jihlava. Dne 20. července 1987^[6] tak započala nepřetržitá výluka provozu. Ze začátku byla na montované pilíře odsunuta (doprava k městu) stará příhradová konstrukce. Nové mostní těleso bylo kompletováno u sokolského stadionu a posléze bylo na pilíře nasunuto pomocí dvou tanků. Nové těleso je 162 metrů dlouhé, 5 metrů vysoké a jeho hmotnost je 840 tun, hlavním dodavatelem byly Železniční stavby Brno, výrobcem byly železárny ve Vítkovicích, montáže provedly Hutní montáže Ostrava, cena dosáhla cca 50 milionů Kčs.^[7] Poté proběhly různé testy, jak s těžkými lokomotivami, tak i s raketami odpalovanými z mostu. Výluka trvala celkem 67 dní. Slavnostní uvedení do provozu se událo 25. září 1987.^[2] Součástí mostu je i lávka pro pěší, byla postavena spolu s novým tělesem mostu jako údržbářská. Později k ní byly dobudovány i přístupové cesty a od poloviny roku 1989 slouží i veřejnosti.^[2]

Borovinský most mívá někdy též přízvisko sebevrahů. V roce 2001 z něj skočil 25. sebevrah, počítáno od roku 1947.^[8] Od roku 1987, kdy proběhla rekonstrukce mostu, ukončilo svůj život skokem z mostu kolem 30 lidí. Starosta Pavel Janata uvedl, že o instalaci zábran proti skokům sebevrahů žádalo město již několikrát před mnoha lety. Dle Správy železniční dopravní cesty se toto zabezpečení nechystá.^[1]

Galerie

Letecký pohled na most
Lávka pro pěší
Lávka pro pěší
Pohled na most
Spodní část pilíře
Původní mostová konstrukce

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b JAKUBCOVÁ, Hana. Most sebevrahů má desítky obětí. A nic nebrání tomu, aby přibyly další. iDNES.cz [online]. 2017-03-09 [cit. 2017-04-10]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí ... podruhé. Třebíč: Amaprint Kerndl, 2006. 202 s. ISBN 80-239-7412-2. Kapitola Železniční mosty v Třebíči, s. 22–28.
↑ FIALA, Petr; HÁJEK, Zdeněk. Sto čtyřicet let trati Brno–Boží Požehnání. 110 let trati Boží Požehnání–Okříšky a Studenec–Velké Meziříčí. 1. vyd. Třebíč: Klub přátel železnice Třebíčska, 1996. 76 s. S. 14, 21.
↑ JOURA, Jiří. Portréty staré Třebíče CX. Železniční most nad Libušiným údolím. Zpravodaj města Třebíče. 1. 1984, čís. 1, s. 25.
↑ JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí podruhé. 1. vyd. Třebíč: Amaprint Kerndl, 2006. 22–26 s. ISBN 80-239-7412-2.
↑ Jak jsme žili v Československu. Ze stavby borovinského mostu. trebicsky.denik.cz. 2019-01-18. Dostupné online [cit. 2019-03-01].
↑ UKROP, Jan. Jaký bude nový železniční most přes Libušino údolí. Třebíčský zpravodaj. 1/1987, roč. 1987, čís. 1, s. 6.
↑ Město Třebíč. Kronika města Třebíče. Příprava vydání Joura, Jiří. Třebíč: [s.n.], 2001. 103 s. S. 18.