Božena žila od svých šesti let v Praze u dědečka, aby mohla navštěvovat Dívčí vzdělávací ústav manželů Svobodových. Poté pokračovala ve studiu na Vyšší dívčí škole ve Vodičkově ulici.[4] Zároveň navštěvovala přednášky o literatuře v bytě Sofie Podlipské.[5] U Sofie se později dostala mezi představitele literární skupiny lumírovců, seznámila se zde se svým budoucím manželem Bedřichem Fridou a se Sofijinou dcerou Ludmilou, se kterou se roku 1879 oženil bratr jejího muže, básník Jaroslav Vrchlický. Dalším jejím švagrem se stal básník Josef Václav Sládek, který se rovněž roku 1879 oženil s její sestrou Marií.[2]
Za Bedřicha Fridu se Božena provdala[6] roku 1883. Měla s ním nejprve dceru Violu (1884), která zemřela den po porodu na psotník. Roku 1885 se jim narodil syn Vladimír (1885–1949, později JUDr., MUDr., hudební skladatel a básník).[7][8]
Byla velmi aktivní ženou. „Vyráběla složité ruční práce, četla, co kde vyšlo, včetně kritik, chodila do divadla a na koncerty, navštěvovala literární salóny, dobročinné spolky a také sama psala."[11] Přispívala především do časopisů Květy, Lumír, Zlatá Praha a Ženský svět a připravila do tisku korespondenci J. V. Sládka a Julia Zeyera.[12] Používala také pseudonymy Božena Veselá či Olga Šeborová.[13] Nebyla však příliš originální autorkou. V mnoha jejích dílech, které se obsahem podobají dívčím románům nebo sentimentálním črtám, je možno nalézt stejné náměty (zamilovaná dívka, která dává přednost povinnosti vůči svému okolí před svým citem) a velmi podobnou typologii postav (například mladíci v jejích příbězích jsou vždy vysocí, štíhlí s bílou pletí a temnýma očima). Kromě próz a divadelních her je také autorkou několika překladů (především z francouzštiny) a také pamětí napsaných v letech 1930–1933 a dochovaných v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.[2]
Výběrová bibliografie
Próza
Vydání knihy Květ na úhoru z roku 1909.
Helena (1880), autorčina prvotina, novela vyprávějící o tragické lásce, časopisecky (Lumír).
Resignace (1882), novela popisující lásku dvou lidí, která nikdy nedošla naplnění, časopisecky (Lumír).
Taje srdcí (1909), soubor čtyř krátkých novel (Hedina láska, Mráz se vrátil, Z denníku ženy, Premiera), kterým je společné téma lásky, knižně (Jan Otto).
Jenda na jahodách (1910), pohádka, knižně (Alois Hynek).
Babiččino krédo (1911), krátká próza s mnoha autobiografickými prvky, časopisecky (Ženský svět)..
Cesta do Itálie (1914), krátká novela inspirovaná pobytem v Itálii, časopisecky (Zlatá Praha).
Moje poslední návštěva u J. V. Sládka (1916), črta, časopisecky (Zvon).
Divotvorné oči (1918), povídka popisující popisující nešťastné manželství básníka s obhroublou ženou, časopisecky (Zvon).
↑ abcMATĚJKOVÁ, Miloslava. Paměti Boženy Frídové: rodinné vztahy a komunikace v pramenech osobní povahy. 2011 [cit. 2018-04-05]. diplomová práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofie. Vedoucí práce prof. PhDr. Milena Lenderová, CSc.. Dostupné online.
↑LENDEROVÁ, Milena; STRÁNÍKOVÁ, Jana; BOROVIČKOVÁ, Martina. Důvěrné stránky: obrazy z 19. století v pramenech osobní povahy. Vydání 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2015, S. 106-117. ISBN978-80-7395-935-7.
↑ hrob Boženy Fridové na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-25.
